120 let městské knihovny

24. 4. 2017  •  publikoval(a): Kateřina Nimrichtrová  •  rubrika: Archív - exkurze
titul

22. dubna 2017

Návrh na zřízení městské knihovny v Táboře předložili 17. února 1878 ředitel zdejšího reálného gymnázia Václav Křížek a předseda a jednatel Klubu přátel věd a umění při Městské besedě profesor Hynek Mejsnar městské radě. Spolu s tímto návrhem obdržela městská rada podklady pro zřízení městského muzea. Městská rada nakonec schválila pouze zřízení muzea, které bylo otevřeno ke konci roku 1878 v objektu dnešní Staré radnice (Husitské muzeum v Táboře).

K novému jednání o vzniku knihovny se městská rada dostala až v roce 1896, kdy předložila Národní jednota Pošumavská žádost o její vznik. Městské zastupitelstvo schválilo 15. dubna 1896 zřízení městské knihovny. Jejím zřízením byla pověřena pětičlenná komise: předseda JUDr. Alois Kotrbelec (náměstek starosty), Tobiáš Eliáš (spisovatel, předseda Literárního kroužku v Táboře), František Pospěch (řemeslník), Čeněk Tiebl (stavitel), Josef Vycpálek (gymnaziální profesor). V první polovině roku 1897 knihovní komise vypracovala stanovy a knihovní řád, které následně schválila městská rada.

Prvním knihovníkem se stal Antonín Zeis, městský oficiál. Jeho místo bylo honorováno. Knihy, které knihovna získala darem od spolku Beseda, si lidé mohli poprvé půjčit 19. prosince 1897. Knihovna se po otevření nacházela v přízemí Staré radnice. Pro veřejnost byla knihovna otevřena dvakrát týdně a to v neděli od 11. hodiny dop. do 1. hodiny odpolední a ve čtvrtek od 18 do 20 hodin. První tištěný seznam knih městské veřejné knihovny vyšel roku 1906.

Dne 3. 4. 1899 v 10 hodin byla otevřena čítárna. Řídilo ji osmičlenné předsednictvo: prof. Vycpálek (předseda), Hochmann, Suk, Vollemann, PHÚst. Engel, JUSt. Chalupný, JUSt. Kotrbelec a MUC Krecr. Na vzniku čítárny se podílel hlavně spolek Štítný a další táborské spolky: Hlahol, Sokol, Klub voličů, Národní jednota dělnická, sbor vojenských vysloužilců, Dělnický spolek, Filiálka křesťanských mladíků a Beseda. Čítárna byla otevřena v úterý a v pátek večer od 6 do 9 hodin, v neděli a ve svátky od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin. V čítárně bylo k dispozici přes 100 českých časopisů a revue všech stran a směrů.

Vzrůstající počet knih (více jak 3 000 svazků) si vynutil přestěhování knihovny do větších prostor. V srpnu 1910 se knihovna přestěhovala do obecního domu čp. 315 v Převrátilské ulici do místností v přízemí vyklizených zimní hospodářskou školou. Prostory byly sice větší, ale pro knihovnu naprosto nevyhovující, neboť byly vlhké. Knihovna se nově nacházela ve dvou místnostech: čekárna a sklad knih. V místnostech bylo zavedeno elektrické osvětlení. Součástí fondu se stala „dětská knihovna“ (základ budoucího dětského oddělení), kterou knihovně věnoval akademický spolek Štítný. Roku 1920 se stal novým knihovníkem Dr. František Kroupa, zároveň zastával i funkci muzejního tajemníka z rozhodnutí městské rady. Ke druhému stěhování knihovny došlo roku 1921 (fond měl kolem 5 000 svazků). Knihovna a čítárna byly nově umístěny do čp. 3 na Žižkově náměstí. Knihovna zaujímala dvě místnosti a čítárna další tři. V roce 1922 bylo v knihovně zřízeno hudební oddělení se 75 hudebninami a v následujícím roce knihovní fond rozšířila legionářská knihovna.

Na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století byla knihovna a čítárna přestěhována z čp. 3 do objektu bývalých obecných škol na Novém Městě proti hospodářské škole (na konci třicátých let zbourány). Knihovní fond čítal přes 11 000 svazků. V tomto období začali představitelé města jednat o zřízení Osvětového domu, kde by se kromě knihovny a čítárny usadily některé táborské spolky a Husova lidová škola. Projekt vypracoval místní architekt Josef Lang. Osvětový dům měl být původně postaven na místě dnešního Sboru božích bojovníků Církve československé husitské, ale v roce 1932 mu byl přiřknut dnešní pozemek vedle obchodní školy. Položení základního kamene proběhlo slavnostně za přítomnosti ministra zahraničí Edvarda Beneše 19. 8. 1934. Osvětový dům, který stavělo místní Konzorcium stavitelů, byl dokončen na podzim 1935. Jenže se do něj nenastěhovali instituce, kterým byl určen, ale armáda. Do Tábora přišla nová vojenská posádka, dva prapory 48. pěšího pluku, pro něž ještě nebyly postavena kasárna. Pěší pluk z Tábora odešel na podzim 1936, ale spolek Osvětového domu objekt převzal až roku 1939 a následně začal s adaptací budovy pro původní účely. Už roku 1938 byla pro veřejnost otevřena v Osvětovém domě hvězdárna, třetí nejstarší v ČSR. Ještě roku 1939 přesídlila do Osvětového domu čítárna, ale německé úřady je brzo zavřely. Knihovna se sem patrně přestěhovala také, i když chybí podklady, které by to potvrdily. Dne 18. prosince 1941 vydal Oberlandrat v Táboře nařízení, aby při městské knihovně vzniklo samostatné oddělení německé literatury. Během krátké doby disponovalo německé oddělení 204 svazky, za které obec zaplatila 4 851 K.

Na konci listopadu 1946 se knihovna začala stěhovat do prostor, které jí byly určeny Langovým projektem, do I. patra. Půjčování knih začalo 16. 12. 1946, fond sestával přibližně z 20 000 svazků. Knihovna v Osvětovém domě sídlí dodnes, jen vnitřní uspořádání se v průběhu času měnilo.

V roce 1951 vznikla Okresní lidová knihovna sloučením městské knihovny a Státní doplňovací knihovny (roku 1965 přejmenována na Okresní knihovnu). Okresní lidová knihovna sloužila jako metodické centrum pro všechny knihovny v okrese. Knihovna byla rozšířena do dalších místností a konečně zavedla volný výběr, do té doby čekali čtenáři na výdej knih u okénka v čekárně. V roce 1954 došlo ke zrušení poplatků za jednotlivé výpůjčky, čímž vzrostl počet registrovaných čtenářů. Roční registrace pro dospělého činila 5 K, od pololetí 3 K, děti do 15 let měly registraci zdarma (od roku 1958 1 K ročně).Roku 1960 bylo otevřeno samostatné dětské oddělení. Nacházelo se v nově vybudované přístavbě nad kinem OKO.

Od 1. 1. 1972 byly k Okresní knihovně připojeny pobočky místních lidových knihoven v obcích, které se staly součástí města – Klokoty, Náchod, Měšice, Smyslov, Zaluží, Zárybničná Lhota, Svrabov. Jednotlivá poschodí v knihovně byla využívána takto: přízemí: čítárna, kino OKO; I. patro: odd. pro dospělé s katalogizací, promítací kabina kina; II. patro: odd. pro děti, metodické odd., kancelář ředitele, byt domovníka; III. patro: odd. časopisů a hudebnin, OV Socialistické akademie, hudební kursy Okresního kulturního střediska; IV. patro: okresní vysílání rozhlasu po drátě, hudební kursy, hvězdárna.

Rozšiřující se knihovní fond (kolem 100 000 svazků) si vyžádal v sedmdesátých letech rozšíření úložných ploch. Od roku 1973 se část knihovního fondu nacházela ve skladu ve Skrýchově u Malšic. Od roku 1977 knihovna začala využívat tři místnosti v čp. 44 v Táboře a roku 1982 přesunula tento fond do bývalé školy v Hlasivě.

K 90. výročí založení knihovny vydala roku 1987 okresní knihovna publikaci o vzniku veřejné knihovny v Táboře. V květnu 1991 bylo zrušeno kino OKO. Okresní úřad, zřizovatel knihovny, odsouhlasil, že bude kino OKO přestavěno pro potřeby knihovny. Projekt vypracovala firma S-projekt a ateliér Stofra a zrealizovala ho firma Dvořák. Dne 18. 11. 1993 došlo ke slavnostnímu otevření nového oddělení pro dospělé se studovnou. V následujícím roce firma Dvořák zadaptovala další prostory knihovny: dětské oddělení se usadilo v I. patře (původní odd. pro dospělé) a hudební oddělení ve III. patře.

V závěru roku 1990 koupila knihovna první počítač a v následujícím roce byl do každodenního provozu knihovny zaveden knihovní systém LANius. Roku 1995 došlo k zpřístupnění on-line katalogu čtenářům. Od roku 1997 při příležitosti 100. výročí knihovny byl ve studovně zpřístupněn internet. Na konci roku 2005 došlo v oddělení pro dospělé k instalaci bezpečnostní brány. Od roku 2007 poskytuje knihovna svým čtenářům internet zdarma.

Následkem reformy veřejné správy, která zrušila okresní úřady, se od 1. 1. 2003 stalo novým zřizovatelem knihovny Město Tábor. Okresní knihovna přejmenována na Městskou knihovnu Tábor. Knihovní fond dnes čítá přes 160 000 svazků a je k dispozici více jak 7 000 čtenářů.

Na závěr byl chtěla poděkovat paní ředitelce Evě Měřínské a dalším pracovnicím knihovny, které dubnovým sobotníkům poskytly mnoho zajímavých informací a zavedly je do prostor, kam se běžný čtenář nedostane.

sobotnici_knihovna_20174 sobotnici_knihovna_20175 sobotnici_knihovna_20176 sobotnici_knihovna_20173 sobotnici_knihovna_20172 sobotnici_knihovna_20171