140 let muzea v Táboře
17. února 2018
Dějiny muzea se začaly psát roku 1878, kdy Klub přátel věd a umění předložil 17. 2. obecní radě návrh na zřízení muzea a knihovny. Městské zastupitelstvo 6. 12. 1878 posvětilo pouze zřízení muzea v prostorách radnice. Základním fondem muzea se stala sbírka starožitností místního c. k. reálného gymnázia. První muzejní místnost byla vytvořena v přepatrované části paláce. Muzeum nacházející se v jedné místnosti bylo poprvé otevřeno veřejnosti 1. a 2. 7. 1884.
Muzeum řídilo muzejní kuratorium, které prvním ředitelem zvolilo prof. Martina Koláře (1881–1898) a po něm Alexandra Bernarda (1899–1912). Do konce 19. století byly všechny sbírky inventarizovány a tiskem začaly vycházet výroční zprávy (1897). Až do roku 1904 mělo táborské muzeum charakter historicko-národopisný, od této doby byla zpřístupněna přírodovědecká sbírka.
Do vypuknutí 1. světové války se muzeum rozšířilo do pěti místností v radnici a deseti místností v městské spořitelně (Žižkovo náměstí čp. 3). K původní muzejní síni přibyla roku 1899 sousední místnost na půdě, roku 1902 se začaly rozměrnější předměty vystavovat v radničním paláci, v následujícím roce se otevřela 3. muzejní síň v I. patře radnice (dnes je v této galerijní místnosti vystavena luneta zobrazující Husa ve vězení), v roce 1904 přibyla 4. síň ve věži sousedící s 3. síní a v roce 1910 zabrala sbírka církevních předmětů místnost v přízemí radnice, kterou opustila městská knihovna a čítárna. V roce 1907 muzeum získalo pět místností v přízemí městské spořitelny a v roce 1909 ještě celé II. patro.
Muzeum bylo v úzké spolupráci se Spolkem pro postavení Husova pomníku v Táboře. Roku 1906 muzeum Spolku zapůjčilo všechny své předměty z husitského období (684 inventárních čísel) na Husovu výstavu. Po jejím skončení se do muzea dostalo darem a koupí celkem 329 předmětů z Husovy výstavy. První Husova síň byla otevřena roku 1908 v II. muzejní síni. Druhou Husovu síň vytvořil Spolek pro postavení Husova pomníku v přízemí radnice. První dvě místnosti návštěvníkům zpřístupnili roku 1920, další místnost roku 1922 a poslední čtvrtou roku 1928 (první tři místnosti se nacházely v prostorách posledních tří místností současné expozice Husité a poslední čtvrtá místnost byla v dnešním Krejčovství čp. 23).
V místnosti původní Husovy síně byla roku 1922 zpřístupněna Žižkova síň, jejímž ústředním exponátem byl model Tábora od učitele Saluse. Tento model se po radnici mnohokrát stěhoval stejně jako opukový znak města z let 1515–1516. Od roku 1927 se nachází na svém původním místě, kde ho návštěvníci mohou obdivovat dodnes. Z důvodu rozšíření kancelářských prostor v radnici došlo v letech 1788 a 1839 k přepříčkování a přepatrování radničního paláce. Z toho důvodu byl znak roku 1839 umístěn na stěnu do Křížkovy ulice a roku 1879 umístěn do nově zřizované muzejní síně. Po rozšíření muzea o druhou síň byl znak roku 1899 přenesen do ní, kde setrval až do roku 1927.
V roce 500. výročí úmrtí Jana Žižky u Přibyslavi došlo k otevření Žižkovy síně v přízemí radnice (1924, v místech dnešních suvenýrů, toalet a prvních tří místností expozice Husité). V letech 1926–1927 došlo k významným přesunům muzejních expozic, protože město pro potřeby muzea zakoupilo dům čp. 2, kam se přesunula část expozic z čp. 3. Do uprázdněných prostor v čp. 3 se přestěhovaly z radnice městské úřadovny. V tomto období se přírodovědné sbírky přesunuly do budovy gymnázia na Masarykově náměstí (dnes ZŠ na náměstí Mikuláše z Husi), na počátku třicátých let do škol na Maredově vrchu a v době okupace se vrátily do radnice. V meziválečném období došlo ještě k otevření Památníku odboje ve třech místnostech v přízemí radnice mezi Husovou a Žižkovou síní. Památník byl pro veřejnost otevřen v letech 1933–1939.
V období okupace se řízení muzea ujal vládní komisař. Většina sbírek pro svůj národnostně český charakter byla znepřístupněna. Několikeré stěhování do nevhodných prostor sbírky poškodilo, radnice se změnila ve skladiště. Po celý rok 1945 bylo muzeum uzavřeno.
Nová etapa v dějinách muzea začala po 2. světové válce. Radnice prošla několikaletou rekonstrukcí, po níž došlo roku 1952 k otevření několika expozic: v přízemí historické oddělení s Husovou a Žižkovou síní, v podzemních chodbách lapidárium, v I. patře přírodovědecké oddělení a stavební vývoj města, v čp. 2 Památník bojů dělnické třídy Táborska. Kromě výstavních prostor muzeum využívalo části domů čp. 38 a 54 jako depozitáře a od roku 1954 také čp. 155 v Pražské ulici (dům Zdeňka Nejedlého), kde sídlil archiv a muzejní knihovna.
Od roku 1956 muzeum provozuje Bechyňskou bánu, kde byla v tomto roce zpřístupněna expozice pravěku, geologie a historie. V následujícím roce mohli návštěvníci poprvé vystoupat na věž. V letech 1971–1972 proběhly stavební práce na Bechyňské bráně, kde byla 9. 5. 1972 otevřena nová expozice Táborsko v pravěku. Další rekonstrukce tohoto objektu proběhla v letech 1988–1990, po níž byla zpřístupněna expozice Život a práce středověké společnosti, která od roku 2013 fungovala pod názvem Život ve středověku. Provoz této expozice skončil 7. 10. 2017 v rámci mezinárodního dne archeologie.
V roce 1956 započala rozsáhlá rekonstrukce staré radnice, v níž byla 9. 5. 1960 otevřena nová expozice Husitské revoluční hnutí a jeho tradice. V této době se začalo do podzemních chodeb vcházet z přídomčí čp. 23. V polovině šedesátých let došlo k vytvoření nové sítě muzeí v okrese Tábor, na jejímž základě byly zrušeny např. muzea v Chýnově, Jistebnici a Padařově. Předměty ze zaniklých muzeí se dostaly jednak do Muzea husitského revolučního hnutí, tak do Vlastivědného muzea v Soběslavi. Kvůli značnému nárůstu sbírkových předmětů byl zřízen depozitář na zámku ve Lžíně, který využívaly obě zmíněná muzea a táborský okresní archiv.
Dne 9. 5. 1972 byla otevřena nová experimentální expozice Husité v obou patrech radnice. Ve stejném roce získalo MHRH do užívání dům čp. 114 v Klokotské ulici. Kromě muzejní knihovny zde fungovala od 12. 12. 1974 expozice Husitská revoluční tradice a život pracujícího lidu Táborska. Kvůli restitučnímu řízení byla expozice roku 1993, tehdy pod názvem Novější dějiny Tábora, rozebrána. V letech 1994–1996 zde byla přístupná expozice Táborské živnosti.
Dne 1. 4. 1978 došlo ke spojení MHRH a Blatského muzea v Soběslavi a Veselí nad Lužnicí. O dva roky později MHRH opustilo objekt čp. 2 a ředitelství s kancelářemi se přesunulo do čp. 31 v Křížkově ulici. V této době začaly stavební práce na objektu bývalého kláštera bosých augustiniánů a krajské věznice na náměstí Mikuláše z Husi čp. 44, kde měl vzniknout centrální depozitář. Nejprve zde začalo fungovat restaurátorské pracoviště, postupně se zde usadily depozitáře, ředitelství a pracoviště odborných pracovníků muzea. Pro potřeby depozitářů byl v objektu roku 1996 nainstalován nákladní výtah. Po uvolnění depozitárních prostor v čp. 54 zde muzeum v letech 1997–2008 provozovalo Galerii A. D. 1551.
Experimentální expozice Husité byla v letech 1988–1992 reinstalována a pro návštěvníky přístupná až do roku 2009, kdy odstartoval projekt obnovy expozice Husité. Slavnostní otevření proběhlo 23. 11. 2010. Po smrti Hany Benešové se do majetku MHRH dostala vila manželů Benešových, kde mělo zřídit muzeum památník Edvarda Beneše. Tato myšlenka se uskutečnila až v říjnu 2001, kdy bylo ve vile zpřístupněno několik místností. O čtyři roky později došlo k otevření Památníku Dr. Edvarda Beneše prezidenta republiky ve veřejně přístupné části parku Benešovy vily v Sezimově Ústí. V roce 2018 bude otevřena nová expozice v Památníku.
Jako poslední se do majetku muzea dostal v roce 2012 kryt civilní obrany na Pražském Předměstí pod náměstím Prokopa Holého v ulici Dukelských bojovníků čp. 2073. Následně proběhla rekonstrukce a úprava prostor pro archeologický depozitář a přednáškovou místnost. K jeho otevření došlo 17. 10. 2016 v rámci mezinárodního dne archeologie.
Mgr. Lenka Vandrovcová
