Pařížská mírová konference 1919 a československý diplomat Adolf Černý

22. 11. 2018  •  publikoval(a): Jakub Smrčka  •  rubrika: Archív - přednášky
Adolf-Cerny-1914-ton

čtvrtek 10. 1. 2019 od 17.00 | přednáškový sál Státního okresního archivu Tábor, Na Parkánech 1623

přednáší PhDr. Jan Chodějovský, Ph.D. (Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR)

Adolf Černý (19. srpna 1864 Hradec Králové – 27. prosince 1952 Praha) byl český básník, diplomat, slavista, sorabista, etnograf, publicista, překladatel a univerzitní lektor slovanských jazyků v Praze. Publikoval též pod pseudonymem Jan Rokyta. [článek Všeslovan Adolf Černý cit. na www FF UK]


Pařížská mírová konference 919 a československý diplomat Adolf Černý

Tematika pařížských mírových jednání v letech 1919–1920 byla jejich účastníky často reflektována, ať již šlo o politiky, kteří přímo rozhodovali, nebo o jejich spolupracovníky stojící v pozadí. Svá osobní svědectví nebo studii založenou na prožitku této události nám zanechali například David Lloyd George, Georges Clemenceau, André Tardieu, Robert Lansing a další. Vnímavými pozorovateli dění v Paříži byli také novináři, nicméně početně největší skupinou účastnící se mírové konference byli odborní poradci jednotlivých národních delegací.

Nejinak tomu bylo i v případě delegace československé, za níž sice v Paříži hovořili Edvard Beneš a Karel Kramář, jimž sekundovalo několik sekretářů, ale většinu členů delegace tvořili administrativní pracovníci a především poradci z řad inženýrů, univerzitních a středoškolských profesorů, vojáků a představitelů řady dalších profesí. Ti se sice oné „velké politiky“ přímo neúčastnili, nicméně stáli v pozadí a udržovali celý mechanismus konference v chodu. Přesné číslo udávající počet těch, kteří se v řadách delegace vystřídali, je však obtížné stanovit. Lidé přijížděli a odjížděli, někteří pobyli v Paříži jen několik dnů, aby pomohli při řešení konkrétního problému, jiní zůstávali od začátku do konce, nicméně v době, kdy byla delegace nejpočetnější, čítala přibližně sto osob. Poněkud zvláštní část naší delegace pak představovali dva zástupci Lužických Srbů, které československá diplomacie vzala pod svá ochranná křídla a umožnila jim seznámit vítězné velmoci s požadavky jejich národa.

Pro umožnění nahlédnutí do mechanismů fungování československé delegace i mírové konference samotné jsou cenným pramenem deníky, memoáry a korespondence přímých účastníků, jichž se bohužel dochoval jen zlomek, ale i materiály úřední povahy. Ty jednak poskytují obecný rámec pro osobní líčení detailů každodenního života a práce v Paříži, jednak tam, kde autoři vzpomínek s odstupem času zápasí se svou pamětí, zpřesňují řadu věcí, případně dat. Na prvém místě je třeba zmínit fondy Archivu ministerstva zahraničních věcí a Národního archivu.

Základem přednášky je pařížský deník odborníka na slovanskou a menšinovou problematiku Adolfa Černého. Tento až do nedávna v podstatě neznámý zdroj informací o činnosti československé delegace na mírové konferenci zachycuje události od 6. ledna (odjezd z Prahy) do 12. září 1919 (oficiální večer na rozloučenou před odjezdem z Paříže) a poskytuje neformální a autentický pohled jednoho z těch, kteří byli při tom, když se vytvářela podoba nové Evropy.

chodejovsky_1919-a-cerny