Příměstský tábor 2017

31. 8. 2017  •  publikoval(a): Kateřina Nimrichtrová  •  rubrika: Archív - akce
primestsky_tabor_den_prvni_201725

Ohlédnutí za prvním ročníkem nové aktivity Husitského muzea

Deset bezva kluků a šest prima holek se nám sešlo v našem historicky prvním muzejním příměstském táboře. Nás muzejníků bylo na ten pytel blech celkem pět. Zažili jsme skvělých pět dní plných zábavy. A už teď to vypadá, že turnus 2018 je téměř plný.

V pondělí jsme začali stylově v muzeu. U Salusova modelu města Tábora jsme si ukázali, jak dokonalou pevnost tu husité na konci středověku postavili. Pak jsme se vydali na dobrodružnou výpravu po zbytcích táborského opevnění. Díky spřátelené družinářce Míle Stehlíkové jsme se mohli podívat i do Žižkovy bašty a do prostoru jediného zachovaného parkánu. Ještě v pátek mi  Šárka (jedna z našich tábornic) bez zaváhání vysypala z rukávu skoro všechny prvky fortifikace, o kterých jsme si s dětmi povídali. Zkrátka zanechali jsme stopu hned prvním bodem programu. Odpoledne nás ale čekala opravdová bomba. Skutečná archeologická sonda v rajském dvoře augustiniánského kláštera a dva archeologové ochotní zodpovědět jakoukoli všetečnou dětskou otázku. A nejen to. Táborníci si zkusili skládat střepy, zapisovat a evidovat nálezy, odkrývat vrstvy, zarejdit si po trávě s detektorem kovu a většina z nich si dokonce mohla do více než metr hluboké sondy i vlézt. Samozřejmě za bedlivého dozoru archeologa Františka Jandy.

První den utekl jako voda a hned v úterý jsme vyrazili vlakem do Chýnova po stopách sochaře Františka Bílka. Hledání jeho soch na hřbitově bylo podmíněno bobříkem mlčení, abychom nerušili živé ani mrtvé. O to byl úkol napínavější, když se děti ve dvojici dorozumívaly jen posunky a psaním. Pak byly na řadě návštěvy dvou objektů: Bílkův dům a cukrárna u náměstí. Schválně zkuste hádat, která měla větší úspěch! S plnými bříšky dobrot jsme pak pádili na vlak, abychom stihli oběd v Besedě, kde nám mimochodem po celou dobu skvěle vařili a starali se o nás jako o vlastní. Myslivecký salonek byl zcela náš a na stolech na nás na uvítanou pokaždé čekaly velké džbány s chutnou šťávou. Po obědě jsme si dali polední klid v našem zázemí na Kotnově a četli si kapitoly z Bandity, Paťary a spol. Záměrně, protože ve čtvrtek se kluci a holky nekompromisním losováním rozdělili do skupin a hledali ukryté Banditovo Orlí hnízdo s pokladem. Bojovka nás zaměstnala na celé čtvrteční dopoledne. Na trase se to totiž hemžilo nelehkými úkoly jako naplnit vodou z potůčku kelímek za pomoci čajové lžičky, chodit pozpátku či zapamatovat si názvy nerostů geologické expozice pod skálou. Odměnu si tak zasloužili všichni. I ti, kteří našli Banditův poklad jako poslední.

Dobrá, ale co jsme to tedy dělali ve středu? 3D model Tábora i se třemi archeologickými sondami! Všichni bez rozdílu nadšeně pracovali na společném díle, které bude ještě do konce sezony na Kotnově k vidění. Stačí se ozvat paní na pokladně.

Kozí hrádek, buřty, dětské hřiště, koupačka na Knížečáku – tomu říkám důstojný závěr příměstského tábora. Na úvod jsme děti trochu pozlobili výkladem o mistru Janu Husovi, zřícenině, husitech, Josefu Švehlovi a Sokolech. Na zřícenině však na každého čekal glejt za odvahu a pak už jen samá zábava. Opékání špekáčků, houpačky, lanovka, prolézačky. Dva kilometry chůze ke Knížecímu rybníků nebyl pro táborníky žádný problém a studená voda také nikomu nevadila. A to bahníčko na břehu! Třicítka nás nakonec dovezla až na zastávku u Kotnova. Zdárný průběh tábora, který se obešel téměř bez úrazu (až na jeden paleček), jsme v rajském dvoře oslavili rychlými špunty. „A bude tábor zase příští rok,“ ptaly se děti? No to si pište. Už teď se na další ročník těší Lenka Zajícová, dvojčata Vandrovcovy, Jirka Bumerl a Katka Nimrichtrová. Nápady už se nám v hlavě pomalu líhnou…

Fotky z tábora najdete zde:

1. den, 2 den, 3. den, 4. den, 5. den

 

Kateřina Nimrichtrová