S otevřenýma očima po Táboře

23. 3. 2016  •  publikoval(a): Kateřina Nimrichtrová  •  rubrika: Archív - exkurze
Národní, komerční banka

19. března 2016

Jan Vítězslav Dušek (8. 6. 1891–2. 3. 1966) 

Jan Vítězslav Dušek se narodil 8. června 1891 v Makově čp. 30 nedaleko Jistebnice. Narodil se jako jedenácté z celkem 12 dětí Františka Duška, krejčího a domkaře, a Marie rozené Vocílkové. Do školy chodil do Jistebnice, kde měšťanku ukončil roku 1905. Následně odešel do Hořic v Podkrkonoší, kde až do roku 1909 studoval na tamní c. k. odborné škole sochařsko-kamenické v sochařském oddělení. Zde se setkal s významným táborským rodákem, ředitelem školy, prof. Václavem Suchomelem (2. 11. 1869–31. 10. 1930), pod jehož vlivem Dušek rozvíjel téma husitství, které se prolínalo celou jeho tvorbou.  Další dva roky pobýval v Praze. V roce 1911 odešel do Vídně. Začal tu studovat u prof. Wilhelma Hejdy. V roce 1914 byl bez zkoušek přijat na Akademi der bilden Künste. V době pobytu ve Vídni Dušek vytvořil např. sochy Průmyslu a Hospodářství pro Pozemkovou úvěrní banku, náhrobky na centrálním hřbitově nebo skupiny Umění a Energie pro Zittahof atd. Tato díla nejsou signovány J. V. Dušek, protože je Dušek tvořil v ateliéru někoho jiného, komu byla zakázka zadána.

Kariéru mladého nadějného sochaře přerušila 1. světová válka. Duškovi bylo v době vypuknutí světového konfliktu 23 let, proto podléhal všeobecné mobilizaci, která do války odvedla muže ve věku od 18 do 37 let. Vojenský výcvik prodělal Dušek v Jindřichově Hradci, kde bylo sídlo 75. pěšího pluku. Ten byl od počátku války posílán hlavně na východní Haličskou frontu. V podzimních měsících roku 1914 byl Dušek raněn do levé nohy. V září roku 1915 utrpěl vážné poranění levé ruky. V době rekonvalescence pobýval v táborském lazaretu v novoměstských školách, kde od 5. do 13. března 1916 vystavoval svá díla, mimo jiné i ta, která udělal pouze pravou rukou. K vidění zde byly např. Modlitba za tatíčka, Raněn, Urna, Pod tíží doby lidstvo ohne se, však neklesne, Modlitba za obránce vlasti, Pod svitem luny a náčrty diplomů pro baronku Nádhernou a paní Reinerovou. Ve stejné době Dušek vystavoval i v Praze v zemském muzeu a připravoval výstavu pro Vídeň. Po vyléčení se Dušek vrátil opět na frontu, v roce 1917 pobýval se svým jindřichohradeckým malířem Jiřím Kauckým v Debrecíně, kde si pronajali dům. Protože byli oba důstojníci, měli vlastní sluhy, které jim platila armáda. Duškovým sluhou byl Zdeněk Kroužek z Tábora. V průběhu války tvořil další díla a byl povýšen do hodnosti nadporučíka. Na jaře roku 1918 uspořádal cyklus přednášek o 75. pěším pluku v jižních Čechách. Dušek po vzniku republiky pokračoval ve vojenské kariéře v Kutné Hoře. Armádu opustil v hodnosti kapitána snad roku 1919.

Po válce se Dušek sice usadil v Táboře, ale v podstatě celé období první republiky je spojeno se studiem v zahraničí a účastí na různých zahraničních akcích (Olympiády v Paříži 1924 – mezinárodní soutěž skulptur, bronzový Lučištník oceněn diplomem a bronzovou medailí, a v Berlíně 1936 – do umělecké soutěže přihlásil sochu Herkula; soutěže, veletrhy atd. ve Francii, Velké Británii, Německu, Belgii a Itálii). K jeho studijním pobytům v zahraničí patří studium na Académie de la Grande Chaumiére v Paříži u Emila Antoina Bourdella (1921–1922), studium na pařížské Ecole du Louvre (1922), studijní a pracovní pobyt v Londýně (1931–1932) a studijní pobyt v Saint Raphael na francouzské Riviéře (1932). Roku 1922 byl přijat do Société Nationale des Beaux Arts (Národní společnost pro krásná umění, od roku 1935 řádným členem). To mu umožnilo vystavovat svá díla na výstavách této společnosti.

Jan Vítězslav Dušek byl členem a zakladatelem mnoha spolků. Byl členem Jednoty výtvarných umělců v Praze, Spolku pro zachování husitských památek v Táboře nebo Svazu československých výtvarných umělců. Dne 24. října 1925 se stal spoluzakladatelem Sdružení jihočeských výtvarníků. Další spolek, u jehož zrodu Dušek stál, byl spolek „Pětasedmdesátníci.“ Jeho základy byly položeny už na Jihočeské výstavě spojené s výstavou čs. válečnictví v Táboře roku 1929. V rámci výstavy, při dni brannosti 7. července, byl uspořádán první sjezd bývalých příslušníků 75. pěšího pluku. Účastnilo se ho na 1940 někdejších pětasedmdesátníků. V létě roku 1932 začali přípravné práce a byly sestaveny stanovy spolku, který byl ustaven na valné hromadě 2. října 1932. Předsedou spolku, se sídlem v Táboře, byl zvolen J. V. Dušek. Roku 1943 obdržel Jihočeskou výtvarnou cenu za dosavadní tvorbu se zvláštním přihlédnutím k reliéfu Madona

Ve dvacátých letech 20. století si Dušek postavil vlastní ateliér, kde rovněž bydlel. V domě čp. 1200 v Husinecké ulici dodnes bydlí Duškovi potomci. Otevřeli zde kavárnu Café-bar ateliér Dušek, kde jsou k vidění díla J. V. Suška a jeho synů. Jan Vítězslav Dušek se oženil 9. září 1933 s Ludmilou Schlegrovou. Jelikož Dušek roku 1921 přestoupil k Československé církvi, jejich sňatek se uskutečnil na táborském obecním úřadě. Manželům Duškovým se postupně narodili dva synové, Jan (7. 7. 1936–21. 4. 1994) a Václav (28. 9. 1941–6. 7. 2001).

Mnoho měst a obcí Dušek ozdobil svými pracemi, zejména pomníky a památníky věnovanými památce obětí světových válek. Dušek jest „umělec vážných úmyslů a cílů, jemuž příroda jest učitelkou a vzorem, jenž dovede zachovat monumentální klid a velikost linií ve všech pracích, a tak jeho pomníky také vždy se nesou ve velkých rysech… J. V. Dušek vždy pamatuje na působivost svého díla pod širým nebem, neztrácí se v titěrnostech a vyhýbá se křiklavým, byť snad nyní módním gestům, a udržuje svoji komposici pevnou rukou v sevřených obrysech, jejichž liniová mluva je vždy jasná. Je to výborný modelér, znalec anatomie lidského těla a po této stránce jeden z nejzdatnějších zdobitelů našich měst a míst“ (Kraj kalicha, 1924).

„Z větších prací Duškových vynikají zejména pomníky M. Jana Husi v Jindřichově Hradci, Alfonse Šťastného v Padařově a padlých vojínů ve Skutči, Hluboké a Trhových Svinech, památníky národního osvobození v Táboře, v Týně nad Vltavou mimo celou řadu pomníků padlých vojínů na českém jihu. Zejména Táborsko obohaceno bylo krásnými výtvory svého umělce-rodáka. Z náhrobků provedl dva pro hřbitovy táborské, dva pro hřbitov v Kutné Hoře, jeden pro Týniště nad Orlicí. Z plaket a medailií pozoruhodny jsou medaille zahradnicko-ovocnické výstavy v Táboře, cena města Tábora pro závody veslařské, pamětní medaille francouzských starodružiníků, plaketa zpěváckého spolku „Tyl“ v Kutné Hoře a sletový odznak Sokolstva v Čes. Budějovicích“ (Kraj kalicha, 1924).

Krátké informace o Duškových dílech, s nimiž se seznámili sobotníci 19. března při pravidelné sobotní výpravě.

Valdenská ulice

  • Nádraží ČD čp. 525/8: pamětní deska TGM odhalena 24. 5. 1934, upravena a umělecky doplněna o Duškovu bustu T. G. Masaryka 28. 10. 1937, sejmuta v červenci 1940, znovu instalována 5. 5. 1946, 1950 Masaryk odinstalován a patrně zničen, 1990 vrácen kopie Masarykova reliéfu
  • Text: Tábor je náš program T. G. Masaryk

Husovo náměstí

  • Oprava kašny s dívkou se džbánem od Václava Suchomela 1935

Tyršova ulice

  • Komerční banka čp. 521/1 (palác Národní banky filiálka Tábor): klenáky na vnější fasádě (doprava, průmysl, obchod a zemědělství na průčelí, kde byly i znaky Moravy se Slezskem a Slovenska s Podkarpatskou Rusí, znaky Tábora a Prahy) a sousoší nad vchodem na atice (Anna Stocká-Šechtlová a Zdeněk Kroužek, 4,3 m), sochy symbolizují národní pospolitost a hospodárnost, roku 1929 vyhrál J. V. Dušek soutěž na skulpturní výzdobu paláce Národní banky, slavnostně otevřena 19. 10. 1930

Fügnerova ulice

  • Sokolovna čp. 822: pamětní desky padlých sokolů v 1. světové válce odhalena 28. 10. 1926 a ve 2. světové válce odhalena 28. 10. 1947 v 11 hodin.
  • Text 1. světová válka: Vzlétli sokoli v boj 1914–1919 Vladimír Cikánek, Antonín Ctibor, František Fara, Eduard Fukač, František Hanzal, Josef Kracík, Václav Krejčí, Karel Pivečka, Vladimír Smolák, Jan Vácha
  • Text 2. světová válka: Věrni zůstali i v smrti 1939–1945 JUDr. Al. Blecha, Petra Krbecová, Stanislav Čech, Karel Kučera, František Černý, Rudolf Málek, JUDr. Karel Evald, Frant. Moláček, František Fara, Jan Novotný, Jaroslav Ferra, Jan Pán, Josef Fukatka, Josef Pejchar, Václav Hák, Václav Pohan, MUDr. A. Háková, Bedř. Průška, Josef Hejný, Mir. Posadovský, Bohuslav Honzák, Ing. Eman. Rost, Gusta Honzáková, Karel Souček, JUDr. Jos. Hrubeš, Frant. Štér, Jan Jalovecký, Jaroslav Vošta, Mudr. Jos. Krbec, Jos. Znamenáček.

Farského ulice

  • Sbor Božích bojovníků Církve československé husitské: vnitřní výzdoba 2. polovina čtyřicátých let 20. stol.: Žehnající Kristus, Jan Žižka a Jan Hus, Jan Amos Komenský a Petr Chelčický, betlém, Jan Žižka, Muž s biblí, Husitský kazatel, Husitský bojovník, J. A. Komenský, Boží bojovník, Dr. Karel Farský …, v kolumbáriu socha Anny Stocké-Šechtlové (původně u hrobky rodiny Šechtlovi na novém hřbitově) a sousoší Loučení (Modli se a pracuj).

Náměstí Tomáše Garrigua Masaryka (Náměstí dr. Aloise Rašína)

  • Socha Antonína Švehly odhalena 30. 6. 1935, odstraněna 1941 a později odevzdána v rámci sběru barevných kovů pro válečné účely, v září 1945 navrácena z Prahy do Tábora, roku 1950 rozřezána.
  • Text: Antonín Švehla sedlák a státník

Jiráskova ulice

  • Obchodní akademie čp. 1615/2: pamětní deska profesorů odhalena 3. 6. 1947

reliéfy T. G. Masaryka a E. Beneše, odhaleny patrně 3. 6. 1947

  • Text: Pravda vítězí. Prof. Jan Krampera, zastřelen 3. 6. 1942. Řed. Dr. Ant. Červenka, zastřelen 3. 6. 1942. Řed. Karel Vodrážka, zemřel 2. 9. 1948. Uč. Hubert Königsmark, zastřelen 3. 6. 1942. Prof. Jar. Novák, zastřelen 18. 6. 1942. Nezapomínejme!

Třída 9. května

  • Česká spořitelna čp. 518/10: roku 1923 vytvořil projekt paláce Spořitelny Theodor Petřík, Spořitelna otevřena 31. 10. 1925
  • J. V. Dušek byl autorem sochy Spořivost (socha Ludmily Šechtlové s včelím úlem) a pamětní desky zaměstnanců Spořitelny
  • Text: Našim hrdinům odboje 1939–1945. Miroslav Posadovský *19. V. 1904 popraven 8. 9. 1944 v Oranienburgu. JUC. Josef Kadlec 910. II. 1914 umučen 27. XII. 1944 v Terezíně.

Křižíkovo náměstí

  • Pomník Národního osvobození / Pomník padlých v 1. světové válce odhalen 28. 10. 1924 před restaurací Jelen, v místě dnešního meteorologického sloupu; k přenesení pomníku před táborskou reálku došlo roku 1929 (kvůli stavbě veřejných záchodků), podstavec sochy osvobozeného byl zvýšen o reliéf s hlavami legionářů (o 80 cm); definitivní podubu pomník získal 28. 10. 1932, kdy byly odhaleny bronzové desky se jmény 159 padlých, které věnovali Pětasedmdesátníci; v roce 1940 byl pomník rozebrán, sochu uchoval J. V. Dušek ve svém ateliéru, bronzové desky byly odvezeny do Prahy k roztavení, vráceny do Tábora v létě 1945; pomník reinstalován do dnešní podoby na jaře 1948
  • Text: Osvoboditelům †1914–1919 (do roku 1940). Po reinstalaci roku 1948: 1914–1918   Alexa Ant., Bakula Fr., Bakula Vojt., Barvínek Jan, Barvínek Jos., Barvínek Jan, Bervida H., Bílý Lad., Bílek Lad., Bílek Boh., Boháč Jos., Brill Ant., Broum Lud., Bronec K., Burian H., Bubínek J., Cimler V., Cikánek V., Černý B., Černý K., Čondl J., Dohnal A., Drha Fr., Dvorský K., Dvořáček J., Dvořáček S., Dolejš V., Eisenstein K., Fara Fr., Fara Jar., Fišer Václ., Fraj Al., Gráf Jos., Čůta Jos., Hanták Fr., Hák Fr., Hák Jos., Halama J., Havel B., Haštaba V., Heřmánek K., Hlaváček F., Hlaváček O., Hofferr O., Hrstka F., Chomout F., Chyška J., Javorský K., Jíša Aug., Jouza V., Kaňka Jos., Kalina J., Kabíček J., Kamberský J., Kazda Fr., Kilian Fr., Klier H., Knotek A., Knotek A., Knotek K., Kovář Jos., Kordovský F., Kratochvíl J., Krajhanzl A., Krása J., Krupař K., Kracík J.,

Kratochvíl J., Krejčí V., Krebs A., Křemen T., Kuna Rich., Kubát J., Kvasnička J., Kváča Jos., Lengr Fr., Lengr Fr., Lhota V., Linhart J., Ctibor A., Mašek Fr., Malý Bed., Maršík K., Macháček J., Mašík Jan, Maruna J., Mikeš J., Mrázek Al., Müller K., Nerad Fr., Novotný V., Novák Ot., Novák Fr., Paul Vikt., Pejša Fr., Pěchota Vil., Peroutka V., Peroutka R., Pfléger K., Podzimek A., Podzimek J., Přívozník J., Pupetr Vl., Pytelka Fr., Rataj R., Roubíček H., Ryba Hyn., Říha B., Sedloň F., Sedloň L., Severa J., Siebenbürgen, Skládaný K., Slanec B., Slach K., Sladký Ant., Slavíček F., Smrž Jind., Smažík J., Smetana, Sokol Aug., Sobíšek A., Soldát Fr., Sufek A., Suchomel V., Stibor J., Světlý J., Svoboda K., Szafran J., Šafařík Fr., Šebesta K., Šedivý Jos., Ševcovic D., Šimon K., Šícha V., Šmíd št., Štěp Jan, Šťastný J., Švec Rud., Teťour J., Tůma Jar., Vaněk Jos., Vaněk Em., Valdman J., Vacka Fr., Veselka Fr., Veselý Rud., Veger Jar., Vošta Václ., Voleman A., Vobruba H., Vojta Jos., Vojta Em., Voráček B., Vytiska A., Vybral Fr., Výborný B., Zenkl Old., Zeman Vl., Zeis Fr., Zeis Ant., Zikeš Jan, Žák Al.

 

  • Gymnázium P. de Coubertina čp. 860: pamětní deska Jindřicha Bittnera odhalena 11. 5. 1947
  • Text: Jindřich Bitter, ředitel in memoriam, †6. 1. 1940 v koncentr. Táboře Buchenwald.
  • Čp. 496/10: pamětní deska Josefa Šmahy, českého herce a režiséra, odhalena 10. 5. 1925 péčí Šmahova okrsku Ú. M. D. O. Č.; pohřben se svou ženou Terezií na starém táborském hřbitově, kde je k vidění dodnes deska s jeho jménem
  • Text: Zde žil Josef Šmaha, český herec †1915.
  • Meteorologický sloup, symbol větru: tento pískovcový sloup vytvořil Václav Suchomel se svými žáky; odhalen roku 1909 na prostranství před Hospodářskou akademií odborem Klubu českých turistů, roku 1935 odstraněn a následně umístěn v Husově parku, v roce 2014 přenesen na stávající místo, J. V. Dušek byl autorem hlavy Větru

Palackého ulice

  • Dům čp. 355: pamětní deska Budovatelů nových bran osazena na konci roku 1939 a slavnostně odhalena na počátku roku 1940
  • Text: Památce budovatelů nových bran, které v těchto místech byly záštitou tábora po čtyři století. Nákladem V. Nolče 1939.

Divadelní ulice

  • Na Klírovce čp. 212 (Městská policie): pamětní deska Martina Koláře odhalena 21. 7. 1929
  • Text: Zde zemřel 15. 5. 1898 Martin Kolář profesor historik města Tábora.

Školní náměstí

  • Pamětní deska Františka Aloise Lhotky, autora písně „Tam tichou nad Lužnicí“, odhalena 26. 6. 1932 pod lípou T. G. Masaryka (vysazena 10. května 1930)
  • Text: Památce p. Františka Al. Lhotky, autora písně Tam tichou nad Lužnicí.

Žižkovo náměstí

  • Restaurování kašny a sochy Rolanda 1925–1928
  • Restaurování gotického sálu Staré radnice čp. 1
  • Při návštěvě prezidentského páru 21. 5. 1938 předána dr. E. Benešovi socha Božího bojovníka

Náměstí Mikuláše z Husi

  • Budova soudu čp. 43: pamětní deska zaměstnanců justice odhalena 28. 10. 1947
  • Text: Z říše smrti znovu přinesli svobodu a právo. 1939–1945 Dr. Karel Evald, soudní rada popraven v Berlíně 8. 9. 1943. Dr. Josef Hrubeš, státní zástupce popraven v Berlíně 8. 9. 1943. Dr. Jan Pavelka, okresní soudce usmrcen v konc. Táboře v Linci 25. 7. 1944. Jaroslav Vacek, vrchní dozorce vězňů popraven v Drážďanech 23. 8. 1944. Stanislav Svěrák, dozorce vězňů † v konc. Táboře Buchenwald 29. 2. 1944. Nezapomeneme! Advokáti Dr. Jaroslav Dvorský popraven 16. VI. 1942 v Táboře. Dr. Vilém Glücklich †31. 1. 1944 v Osvětimi. Dr. Jaroslav Mayer †6. 11. 1942 v Osvětimi. Dr. Oskar Stern †4. 5. 1942 v Sachsenhausen. Dr. Josef Veger popraven 11. 6. 1942 v Táboře. JUC. Konrad Listopad popraven 16. 6. 1942 v Táboře.
  • Husitské muzeum čp. 44: pamětní deska Jaroslava Vacka 13. 10. 1946
  • Text: Zde žil Jaroslav Vacek, význačný činovník I. a II. odboje, nar. 10. 11. 1894, popraven 23. 8. 1944 v Drážďanech.
  • ZŠ Náměstí Mikuláše z Husi čp. 45: pamětní deska Vincence Kuby odhalena 22. 6. 1946
  • Text: Sanctis patriae legibus obsequimur. (Když poslušni jsme byli svatých zákonů vlasti) Vincenc Kuba, ředitel stát. reál. gymnasia, narozen 20. XII. 1900 v Boskovicích, popraven dne 26. června 1942 v Táboře.
  • Dům čp. 36: pamětní deska Václava Křížka odhalena 21. 9. 1930 k 60. výročí založení dámského spolku Zora a na památku jejího zakladatele, majitelka domu paní Mildnerová ochotně svolila k umístění desky na fasádu svého domu
  • Text: Svému zakladateli. 1833–1881 Václavu Křížkovi žen. spol. Zora r. 1930.

 Mgr. Lenka Vandrovcová

Bibliografie

dobový tisk: Český jih, Tábor …

Kraj kalicha, roč. II, č. 3, 1924

Hana HUBÁČKOVÁ, Tematika husitství v tvorbě regionálního sochaře Jana Vítězslava Duška v kontextu vývoje uměleckých sbírek Muzea husitského revolučního hnutí v Táboře, Tábor 1985, s. 4–6.

Jan Vošta – Jan Vítězslav Dušek, Pětasedmdesátníci vzpomínají. Z pamětí účastníků světové války, Tábor 1936

 

Web1 web 2 Národní, komerční banka Národní osvobození web