Sobotníci: Tělovýchovná jednota Sokol

24. 1. 2017  •  publikoval(a): Kateřina Nimrichtrová  •  rubrika: Archív - exkurze
img_8745

21. ledna 2017

Sedmý ročník sobotních výprav jsme zahájili 21. 1. 2017 v táborské sokolovně. Díky panu Jiřímu Bělohlavovi, starostovi TJ Sokol Tábor, jsme si mohli prohlédnout vnitřek jedné z dominantních staveb Nového Města. Zahájení letošního ročníku v sokolovně je symbolické. Sokol v letošním roce slaví 155. výročí od svého založení a táborské Nové Město 145. výročí. Proto se v letošním roce na Nové Město ještě několikrát vrátíme.

V letošní roce slaví Tělovýchovná jednota Sokol 155. výročí od svého založení. U zrodu sokola stáli Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner, kteří uvedli v život první ryze český tělocvičný spolek. Dne 27. 1. 1862 byly schváleny stanovy a 16. 2. se sešla ustavující schůze Pražské tělocvičné jednoty. V následujících letech byly zakládány jednoty po celém Českém království. Zaštiťující organizace, Česká obec sokolská, vešla v život až roku 1889.

Sokolská jednota v sobě harmonicky sloučila antický ideál krásy těla i duše (kalokagathia) s českým národním programem. Sokol z počátku sdružoval pouze muže, ale již v prvním desetiletí činnosti Sokola vznikl i Tělocvičný spolek paní a dívek. Postupně byla do Sokola začleňována i mládež.

Sokolská činnost byla značně rozmanitá. Pro utužení těla probíhala pravidelná cvičení, výlety ve stejnokrojích, župní a všesokolské slety. První všesokolský slet zorganizoval Miroslav Tyrš na Střeleckém ostrově v Praze roku 1882. Sokolové rovněž pořádali různé sbírkové akce, přednášky, zábavy a plesy. Jakýmsi speciálním sokolským plesem byly šibřinky (odvozeno z německého der Schabernack – čtveráctví, taškařice; výraz staré češtiny pro frašky, šašky a žerty).

Velký mezník v sokolské činnosti přinesla 1. světová válka. Česká obec sokolská tehdy sestávala z 1 376 jednot sdružujících 111 000 bratří. Více jak polovina jich bojovala na frontách. Sokolovny byly přeměněny v lazarety, kasárna či ubytovny pro uprchlíky. Bratři a sestry v zázemí bezplatně pomáhali, kde bylo zapotřebí. Dne 24. 11. 1915 byla zrušena Česká obec sokolská, ale činnost jednot jako samostatných právních subjektů pokračovala i nadále. Sokolové stáli u vzniku legií i nově budované československé armády.

Další zvrat v sokolské činnosti přinesla německá okupace v roce 1939. V den vypuknutí 2. světové války byli pozatýkáni čelní představitelé Sokola. Další vlna zatýkání nastala po příchodu Reinharda Heydricha. Dne 8. 10. 1941 zrušil Československou obec sokolskou, zabavil veškerý její majetek a ze sokoloven nechal odstranit všechny upomínky na Sokol.

Po skončení války byla Československá obec sokolská obnovena, ale v 50. letech opět rozpuštěna. Na krátko obnovila svou činnost v roce 1968. Na své znovuobnovení obec musela počkat až do roku 1990.

 

TJ Sokol Tábor

První sokolská cvičení v Táboře probíhala v letech 1863–1866, kdy cvičení vedl gymnaziální školník pan Vaverka. K ustavení místní jednoty došlo až roku 1883, přesně 20. 5. 1883, kdy se sešla ustavující valná hromada. Jednota čítala 64 členů. Prvním starostou byl zvolen Theodor Brdlík, kterého v následujícím roce vystřídal JUDr. Hynek Lang. Za jeho starostenství vznikla roku 1885 župa Jana Žižky z Trocnova, která sdružovala jihočeské sokolské jednoty. Sídlem župy se stal Tábor a Hynek Lang jejím starostou.

Dle usnesení České obce sokolské (1897), na jehož základě měly silnější sokolské jednoty pomáhat jednotám v pohraničí ve smíšeném prostředí, dostala táborská jednota na starost jednotu ve Smrčí u Železného Brodu. Později pod svůj patronát získala Český Krumlov. Roku 1899 byl založen ženský tělocvičný odbor sokolské jednoty pod vedením starostky Leontýny Lankašové. Mládež začala cvičit na počátku 20. století.

Sokolská cvičení probíhala v tělocvičně táborského gymnázia a od roku 1897 i v chlapeckých školách (dnes ZŠ a MŠ Tábor, náměstí Mikuláše z Husi) a krátce před otevřením sokolovny v novoměstských obecných školách (dnes již objekt neexistuje, stál na třídě 9. května u náměstí TGM). První letní cvičiště bylo zřízeno až roku 1890 na břehu Jordánu pod bývalou Křižíkovou trafostanicí. Již v prvních letech činnosti táborské jednoty se na pořad jednání dostala stavba vlastní tělocvičny. Než došlo k jejímu otevření, uběhlo 20 let. V průběhu tohoto období se vystřídalo několik stavebních parcel, které buď sokolové koupili, nebo je měli přislíbené. Jednalo se o tato místa: parcela na místě dnešního čp. 212 v Divadelní ulici (dnes Policie ČR – Obvodní oddělení Tábor), parcela v Nádražní třídě proti obecnímu dvoru (dnes čp. 743 a 736 na třídě 9. května), Rudolfovy sady – krajská zahrada (dnes zde stojí Gymnázium P. de Coubertina), parcela vedle botanické zahrady (dnes částečně nám. TGM, VOŠ a SZŠ Tábor, Dobrovského ulice a k ní přilehlé domy), parcela v Nádražní třídě proti hotelu Amort (dnes čp. 828 a 739 na třídě 9. května), parcela ve Fügnerově ulici, kde stojí sokolovna.

Roku 1890 sokolové vypsali soutěž na návrh tělocvičny. Přišlo celkem 16 návrhů, ale žádný nezískal 1. cenu. Nejvíce se líbil návrh Ing. Ludvíka Čížka z Prahy. Kvůli stavbě vlastní tělocvičny táborská jednota ustavila 20. 11. 1892 Družstvo pro postavení sokolovny, které se mělo nadále zabývat výhradně ziskem financí na stavbu a realizací tělocvičny. Finance Družstvu plynuly z dobrovolných dárců, z různých akcí (veřejná cvičení, slavnosti, přednášky, plesy, sbírky, prodej upomínkových předmětů …). Projektantem táborské sokolovny se stal výše zmíněný Ing. Čížek. Definitivní plány sokolovny byly schváleny 6. 7. 1904, 15. 7. Sokolové obdrželi stavební povolení a 12. 9. předali staveniště zhotoviteli stavby Karlu Rudolfovi. Práce zednické, tesařské, kamenické, nádenické a štukatérské stály přes 93 000 K. Společně s výstavbou sokolovny došlo k úpravě vedlejší parcely pro letní cvičiště. Sokolovna byla slavnostně otevřena ve dnech 30. 9. a 1. 10. 1905.

Sokolská cvičení mužů a mládeže byla volně přístupná pro veřejnost, která je sledovala z galerií nad velkým sálem sokolovny, kde byl později zřízen výčep. Cvičení žen směly přihlížet pouze ženy, které se předem ohlásily. Sokolovna se stala jedním z kulturních center Tábora. Konaly se zde sokolské šibřinky, přednášky, byl zde zařízen biograf a panorama. V sokolovně našly své zázemí i jiné táborské spolky, např. Hlahol a Bolech.

Po vypuknutí 1. světové války se táborská sokolovna proměnila v Lazaret Červeného kříže. První ranění přijeli do lazaretu 18. září 1914 (celkem 80 mužů). Sokolovna disponovala celkem 152 lůžky, kuchyní, prádelnou, lázní, operačním sálem (v dámské šatně) a rentgenem. Lékařskou službu obstarávali nadlékař MUDr. Ladislav Krouský a dentista Dr. Miroslav Tlamka. Správcem lazaretu byl Emanuel Rost, inženýr státních drah. Ošetřování nemocných a chod lazaretu zajišťovaly členky Červeného kříže a některé Sokolky, které pracovaly v kuchyni. Protektorát nad lazaretem převzala baronka Leopoldina Nádherná z Borutína na Chotovinách. Zřízením lazaretu Sokolové přišli o tělocvičnu. V roce 1914 nejprve cvičili v tělocvičně chlapeckých škol a potom v reálce, mezi lety 1915–1917 v malém sále hotelu Vlačiha (dnes penzion Milena, Husovo nám. čp. 529) a nakonec v domě Karla Krcha (Roháčova čp. 1110). Lazaret byl vyklizen do konce října 1918. Pravidelná cvičení sokolové obnovili 20. 11. 1918.

Po válce se Sokolové zapojili do akcí spojených s vítáním delegací projíždějících Táborem. Odešli bojovat na Slovensko a Těšínsko. K 500. výročí založení Tábora uspořádala táborská jednota slet župy Jana Žižky na cvičišti U Sloupu (dnes se zde nachází Krajský a okresní soud a kasárna). Při valné hromadě 25. 1. 1925 byla odhalena ve velkém sále sokolovny pamětní deska se jmény deseti padlých táborských Sokolů. Ve 20. letech 20. stol. Sokolové zaměřili svou činnost na vybudování nového letního cvičiště. Z toho důvodu byl zakoupen pozemek na cípu za Jordánem. Než zde došlo k otevření sokolského cvičiště, uskutečnila se tu Jihočeská výstava spojená s výstavou čs. válečnictví roku 1929. Po výstavě zde zůstala část pavilonu obchodu, z něhož se stala sportovní hala, byt pro sokolníka a restaurační pavilon právovárečného měšťanstva. O tři roky později byl sokolský stadion slavnostně otevřen a při té příležitosti se uskutečnil XXIII. slet župy Jana Žižky. V sousedství stadionu Sokolové zřídili plovárnu s kabinkami, stolním tenisem a hřištěm na odbíjenou.

Druhá světová válka znamenala zákaz činnosti místního Sokola a zabavení sokolovny. Z objektu zmizely busty Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera, socha sokola, odstraněna štuková výzdoba nebo pamětní deska padlých Sokolů. Dokládají to dobové fotografie. Nové pamětní desky padlých Sokolů v 1. světové válce a zemřelých Sokolů za 2. světové války byly odhaleny 28. 10. 1947 po obou stranách vstupu z Fügnerovi ulice. Obě jsou dílem Jana Vítězslava Duška.

Mgr. Lenka Vandrovcová

Více fotek z exkurze najdete ZDE

sobotnici_sokoll_201711 sobotnici_sokoll_20178 sobotnici_sokoll_20175 sobotnici_sokoll_20171