Táborské nové město

20. 11. 2017  •  publikoval(a): Kateřina Nimrichtrová  •  rubrika: Archív - exkurze, Exkurze
SV_1542

11. listopadu 2017

V prostoru dnešního Nového Města se po polovině 19. století sice nacházela zástavba, ale ne městského charakteru. Nacházely se zde stodoly a hospodářské dvory táborských měšťanů a obce, ale také kolem sta obytných domů spíše venkovského charakteru a zájezdní hostince, např. U Jelena, Slunce, U zlatého hroznu. Důležitým mezníkem pro vznik Nového Města bylo zavedení železnice do Tábora. Se stavbou započala společnost C. k. privátní Dráha císaře Františka Josefa 24. 4. 1869. Tato dráha měla propojit Praha s Vídní jižním směrem přes Gmünd. Práce postupovaly rychlým tempem. První vlak z Vídně projel Táborem již 3. 9. 1871. Tehdy lidé dojeli jen do Benešova. Až do Prahy se svezli 14. 12. 1871.

V roce 1872 byla ustavena společnost Podnikatelství stavby nového města Tábora v čele se stavitelem Antonínem Kinclem z Plané, která odkoupila od táborské obce pozemky mezi městem a nádražím o rozloze cca 36 569 čtverečních sáhů (cca 6,23 ha) za 105 948 zl. (1 čtvereční sáh stál 3 zl., 1 m2 za cca 300 Kč, na dnešní přepočet by pozemky stály 15 750 000 Kč). Podnikatelstvu se podařilo prodat jednu parcelu táborskému měšťanovi Janu Dlouhému. S manželkou si zde postavili dům čp. 529 (dnes penzion Milena), v němž provozovali hostinec U Anděla. Manželé Dlouzí měli tu smůlu, že Podnikatelstvo se nepostaralo o zápis jejich vlastnických práv do pozemkových knih. Podnikatelstvo brzy poté zkrachovala a táborská obec koupila pozemky zpět v exekuční dražbě 2. 10. 1876 za necelých 40 000 K. Manželé Dlouzí bojovali o svá práva až do podzimu 1879, kdy byly všechny problémy vyřešeny. Bohužel mezi tím pan Dlouhý spáchal sebevraždu. Nová výstavba Nového Města začala až v 80. letech 19. stol., o níž měl zásluhu hlavně stavitel František Klier.

S Novým Městem a nádražím souvisí i zprovoznění první místní elektrické dráhy v Rakousko-Uhersku. Dne 29. 12. 1900 schválilo c. k. ministerstvo železnic výstavbu místní dráhy Tábor-Bechyně na elektrický pohon (stejnosměrný). Práce na stavbě trati z Tábora do Bechyně byla v dubnu 1902 zadána firmě J. Kubíček a spol., stavba elektrické centrály v Táboře u Lužnice zadána Vincenci Tieblovi, dodávka strojních a elektrických zařízení, elektrická výzbroj vagonů i trati firmě Fr. Křižík, dodávka železných konstrukcí mostů firmě bratří Prášilů, dodávka vagonů firmě F. Ringhoffer. První cestující se na dráze svezli 21. 6. 1903. S výstavbou elektrické dráhy souvisí i elektrifikace Tábora a stavba subcentrály (elektrické rozvodny) u Jordánu. Dne 29. 3. 1907 uzavřela firma Františka Křižíka s táborskou obcí smlouvu o odkupu „elektrárního“ domu čp. 752 (subcentrály) za 187 140,75 K. Od 1. 4. 1907 tak vznikla městská elektrárna, která se starala o rozvod elektrického proudu do městského osvětlení, do domácností a podniků.

Sladovna, U Bechyňské dráhy čp. 523 a 524

Počátkem roku 1872 se v Táboře ustavila Akciová společnost pro vybudování a provozování vývozní sladovny a obilní tržnice. Stavba sladovny započala 21. 5. 1872 podle návrhu architekta Völkera a provedena stavitelem Herrmannem, Stroje dodala smíchovská firma Ringhoffer. Stavba sladovny za 148 000 zl. byla dokončena 12. 1. 1873. Akciová společnost brzo zkrachovala. Novým majitelem se stala táborská spořitelna, která ji 17. 2. 1880 prodala Emanuelu Wodičkovi, který se následně spojil s Antonínem Rudolfem.

Ve sladovně se pracovalo 9 měsíců v roce. Z ječmene od domácích hospodářů ve sladovně vyráběli plzeňský, vídeňský a mnichovský slad. Během 1. světové války sladovna sloužila jako obilní sklady. Roku 1921 začali Isidor Wodička a Antonín Rudolf v areálu sladovny budovat nový podnik, Maltogen, který se věnoval výrobě a prodeji sladové mouky, pekařského sladového výtažku, alkalického výtažku, kakaa Maltogen a později sladové žitné kávy Agra, cikorky Agra, Panismaltu, prášku do pečiva a kávových konzerv. Poslední průmyslový závod v areálu sladovny vznikl roku 1934, kdy byla otevřena Testa, továrna na knoflíky a galalitové zboží v Táboře. V létě 1948 došlo ke znárodnění všech tří podniků, které měli hodnotu přes 17 milionů korun.

Továrna na konzervy a poživatiny, Purkyňova 1004

V roce 1912 byla u nádraží založena Továrna na konzervy a poživatiny, akciová společnost. Vyráběla ovocné, zeleninové a masové konzervy, marmelády a ovocná vína, povidla, jamy, kandované ovoce, ovocné šťávy, likéry, sodovou vodu a limonády. Výrobky směřovaly na tuzemský trh i do zahraničí. Továrna zaměstnávala podle potřeby 40 až 120 dělníků.

Tabáková továrna, Husovo náměstí čp. 530

Tabáková továrna byla v Táboře otevřena roku 1872, ale ne v místě dnešního úřadu práce, ale v Ústecké ulici v objektu zvaném „Hrádek“. Nová tovární budova vyrostla ne Novém městě v letech 1881–1882. Do základního kamene byly kromě dokumentů, novin a fotografií vloženy i všechny druhy doutníků, které se v Táboře vyráběly. Na stavbě se podílel Vincenc Tiebl, které v Táboře postavil např. budovu reálky nebo bytové domy na třídě 9. května proti České spořitelně. Tabáková továrna vyrostla na ploše 1,25 ha. Již v letech 1884–1885 musela být rozšířena. V továrně pracoval ředitel, 3 úředníci, 30 dělníků, 1 300 dělnic a lékař.

Novoměstské sady

První projekt vypracoval v roce 1886 Karel Němec, obecní zahradník a profesor na hospodářské škole. V roce 1893 oslovil Spolek pro okrašlování města Tábora pražského vrchního ředitele sadů pana Thomayera, který vypracoval dva projekty. Novoměstské sady byly nakonec vytvořeny podle projektu Matěje Cíglera roku 1902.

Karel Krch a syn, strojnicko-zámečnická továrna, 9. května čp. 572

Zámečnickou firmu Karel Krch st. založil roku 1883. Druh výroby: železné konstrukce, čerpadla, váhy, vodovody. Karel Krch st. a ml. zaměstnávali 32 dělníků a jednoho úředníka.

Bratři Krchové, elektrotechnická továrna, 9. května čp. 697 a Roháčova čp. 1110

Bratři František a Vladimír Krchové firmu založili roku 1920. Druh výroby: elektrické motory, transformátory, stavba elektrických sítí a domovních instalací, strojírna, rýhování mlýnských válců, opravy a nabíjení akumulátorů. Opravy elektrických částí automobilů. Firma zaměstnávala až 45 dělníků a 5 úředníků.

Hotel Volák, 9. května čp. 617

Původně se v tomto objektu nacházela Padovcova restaurace, poté Volákova plzeňská restaurace a nakonec hotel Volák.

Hotel Amort / Znamenáček / Slovan, 9. května čp. 678

Než Bedřich Amort otevřel svůj vlastní hotel, pronajal si nejprve hostinec U dvou kaprů (U Zvonu za děkanským kostelem) a pak hotel Slunce. Pan Amort měl smysl pro humor, zpíval, uměl výborně napodobovat lidské i zvířecí hlasy, byl břichomluvec a dobrý vypravěč. Amort byl prvním hostinským, který zřídil v Táboře letní restauraci v Pintovce. Hotel si sám navrhnul, nejen budovu, ale i zařízení. Součástí budovy byl i velkosklad knížecího Schwarzenberského piva z Protivína, které rozvážel po městě. Pro hosty byl k dispozici hotelový omnibus, který jezdil ke každému vlaku. Hotel disponoval 60 pokoji a mnohými apartmány (v roce 1935 měl 30 komfortně zařízených pokojů). Hotel disponoval vlastními garážemi a benzinovou pumpou. V hotelu se nacházela kavárna-restaurace, vinárna Chata v suterénu, moderně vybavená kuchyně, chladírna, prádelna, ústřední topení.

Poliklinika, Budějovická čp. 553

Od počátku osmdesátých let 19. stol. se začalo jednat o zřízení nové nemocnice, která měla být otevřena roku 1888 k 40. výročí vlády Františka Josefa I. Stavba podle projektu Františka Kliera byla zadána 15. 10. 1886 Vincenci Tieblovi. Stavět se začalo 2. 4. 1887 a 5. 10. 1888 předal Vincenc Tiebl hotovou stavbu. Celkové náklady na stavbu nemocnice se vyšplhaly na částku 49 875 zl. 76 kr. O víkendu 8. a 9. 12. 1888 měli lidé možnost si prohlédnout novou budovu zevnitř. Dne 31. 12. 1888 bylo do nemocnice umístěno prvních 8 pacientů.

Hotel Slunce, 9. května čp. 514

V místě dnešního hotelu palcát stával hotelu Slunce. Ve 2. polovině 19. stol. měl v hotelu fotoateliér Alexandr Seik. Na přelomu 19. a 20. stol ho měla v nájmu Marie Šchächtlová, manželka fotografa Ignáce Schächtla. V hotelu měl svou klubovnu Klub čs. turistů. Čepovalo se zde Budějovické pivo, hosté si mohli zaparkovat auto v garážích.

Hotel Suchomel / Nový / Grand / Jordán, Křižíkovo náměstí 505

Hotel, původně hostinec U Zlatého hroznu, provozovala rodina Suchomelova od 2. poloviny 19. stol. V hotelu se nacházelo 90 pokojů, 20 salonů, klubovny pro místní spolky, kavárna, herny, kulečník. Na počátku 20. stol. a krátce ještě za první republiky hotel provozovali manželé Nový. Po nich hotel Grand řídil Arnošt Velínský a v době 2. světové válce byl tento objekt dlouho znám jako hotel Jordán.

Dnešní Křižíkovo náměstí vystřídalo řadu jmen, ale i podob. V době vzniku Nového města bylo známo jako Předměstské náměstí. Místní okrašlovací spolek se na této křižovatce cest staral o několik malých sadů. V místě dnešního meteorologického sloupu Spolek zasadil roku 1878 trojúhelník lip, které o rok později doplnilo dalších 16 lip vysazených na počest stříbrné svatby císařského páru Františka Josefa a Alžběty. V místech brány času se nacházela kamenná fontána a mýtní domek s váhou. Před novou budovou reálky Albín Arnold zřídil obdobný parčík jako před hospodářskou akademií.

sobotnici_nove_mesto_20173 sobotnici_nove_mesto_20174 sobotnici_nove_mesto_20172 sobotnici_nove_mesto_20171