Táborský triptych: MUSICA FLOREA
Kostel Narození Panny Marie, Tábor, nám. Mikuláše z Husi, čtvrtek 17. 8. od 18 hod.
Improvizace – (pra) zdroj hudebního umění
Umění improvizace je věčné! Přijďte se přesvědčit. Hudba středověku a baroka rezonuje i v dnešní popkultuře – kde by byly největší fantasy filmy bez této inspirace? I Musica Florea dokáže své posluchače odvést do fantastických krajin.
Musica Florea pod uměleckým vedením Marka Štryncla představí hudbu raného středověku a baroka, která byla ve své době prodchnuta kompozičními experimenty, které předbíhaly hudební vývoj takřka o několik století. V tomto koncertním projektu chce soubor poukázat na důležité hudební prvky charakterizující jeho vznik a vývoj z hlediska hudební improvizace a rozličné ornamentiky.
Program:
Chorální nápěv „Kyrie“ z 10. století // Adam Václav Michna z Otradovic (1600–1676)/?: variace na píseň „Toto malé děťátko…“ // Henry Purcell (1659–1695): Pavane and Chaconne // Anonymní téma ze 17. století: improvizace „Amorosa“ // Gottfried Finger (1660–1730)/?: Ciaccona // Francesco Cavalli (1602–1676)/?: Canzon á3 // Henry Purcell (1659–1695)/?: Fantasia (13) Upon one note // Giovanni Battista Buonamente (1595–1642): Sonata á 3 violini // Andrea Falconieri (1586–1656)/?: Folias echa para mi Senora // Giovanni Pierluigi da Palestrina (1525–1594)/?: „Sonata – Fantasia“ na téma Adoramus Te…
Účinkují:
Jiří Sycha – barokní housle
Eleonora Machová – barokní housle, viola a viola da gamba
Magdaléna Malá – barokní housle a viola
Tomáš Reindl – perkuse
Marek Štryncl – barokní violoncello a kytara, umělecký vedoucí
Iva Štrynclová – varhanní pozitiv
Koncert navazuje na úspěšné programy „V novém stylu“ a „Barokní improvizace“ z minulých let a představí hudbu raného a středního baroka, která byla ve své době prodchnuta kompozičními experimenty, které předbíhaly hudební vývoj takřka o několik století. Tématikou raného baroka se Musica Florea zabývá dlouhodobě. V tomto koncertním projektu chce soubor poukázat na důležité hudební prvky charakterizující jeho vznik a vývoj a to z hlediska hudební improvizace a rozličné ornamentiky. Neboť zejména v raném baroku byl notový zápis jen jakýmsi „návodem“ – malou částí toho, jak měla ve výsledku hudba znít. Skladatelé počítali s tím, že interpreti mnohé jejich skladby v duchu dobových zvyklostí „dokomponují“.
M. Štryncl
