Táborští svobodní zednáři

25. 4. 2018  •  publikoval(a): Kateřina Nimrichtrová  •  rubrika: Archív - exkurze
zednáři

21. dubna 2018

Kořeny svobodného zednářství spadají až do roku 1717, kdy byla založena první zednářská lóže v Anglii. První lóži na českém území založili saští a francouzští vojáci v Praze roku 1741, poté co ji v rámci války o Rakouské dědictví dobyli. V průběhu 18. století na našem území bylo založeno značné množství lóži, ale po roce 1794 činnost lóži ustala. Během 19. století se zednáři několikrát pokusili lóže obnovit, ale neúspěšně. Další pokusy přišly až po skončení první světové války. První české lóže byly založeny v roce 1919 – lóže Jan Amos Komenský a lóže Národ. Pod patronací těchto lóží začaly vznikat další: Josef Dobrovský, Dílo a 28. říjen. Těchto pět českých lóží založilo roku 1923 Národní Velkou Lóži Československou (NVLČsl). NVLČsl sdružovala pouze česky mluvící lóže, ale postupem času začala zakládat i slovensky mluvící lóže.

Z německého prostředí vzešla myšlenka, aby na území Československa působila jedna velelóže pro obě národnosti, ale Češi to odmítli. Proto si němečtí zednáři založili roku 1920 velkolóži Lessing zu den drei Ringen, která se skládala z lóží Munificentia zur Verbruderung, Hiram zu den drei Sternen, Harmonien, Lette zur Freiheit a Latomia in der Bergen. Spolupráce české a německé velkolóže vyvrcholila podpisem Konkordátní smlouvy roku 1934.

Z německé velkolóže Lessing zu den drei Ringen vzešla roku 1925 lóže Most. Hlavní myšlenkou lóže Most bylo národnostní sblížení. Čtyři lóže Most vytvořili roku 1931 velelóži Velký Orient Československý. Pod patronací pražské lóže Most byl 7. 11. 1932 ustaven v Táboře první zednářský kroužek Most. Kroužek Most měl šest členů, z nichž jmenovitě známe Vítězmíra Zemana, který plnil funkci tajemníka a na kterého měla být směřována vešker korespondence. V roce 1935 se Velký Orient Československý spojil s Národní velkou lóží Československou. Následně zanikl táborský kroužek Most. Jeho členové zřejmě přešli do druhého táborského kroužku Kalich. Ten vznikl 14. 4. 1934 pod patronací lóže Pravda vítězí. Vlastní akt založení provedl Ctihodný mistr lóže Pravda vítězí Jiří Sedmík v táborském Grandhotelu, kde vyzval zakladatele kroužku Kalich ke složení slibu ne na bibli, jak bylo obvyklé, ale na knihu od Jana Amose Komenského Kšaft umírající matky Jednoty bratrské. Členové kroužku, kterých bylo téměř dvacet, se scházeli vždy jedno pondělí v měsíci v hotelu Amort (dnes Slovan).

Po podpisu Mnichovské dohody se v říjnu 1938 zednářské lóže na českém území uspaly (členové se přestali scházet). Po skončení 2. světové války se činnost v lóžích opět obnovila, ale kroužek Kalich se už neobnovil. Zednářská činnost ale neměla dlouhého trvání, protože k opětnému uspání došlo roku 1951. Činnost obnovili až po sametové revoluci.

JUDr. Jan Janoušek se narodil v 12. 3. 1899 v Kamenném Malíkově. Pracoval jako advokát v Táboře od roku 1925 a bydlel na dnešním Křižíkově náměstí čp. 507 (dnes tu stojí Integro). Dne 12. 7. 1930 se v klokotském kostele oženil s MUC. Marií Srbovou z Tábora. Působil v lóži Pravda vítězí.

JUDr. František Macháček se narodil v Hlinici 7. 9. 1896. Po absolvování Právnické fakulty nastoupil na místo finančního koncipisty na okresním finančním ředitelství. Dne 23. 11. 1923 se oženil s Marií Dvořákovou z Náchoda. V roce 1925 se jim narodil syn Pavel. Rodina nejprve bydlela v Palackého čp. 351 a později ve Vítkově ulici 1011. Dr. Macháček se postupně vypracoval na radu politické správy a roku 1938 převzal funkci okresního hejtmana (vrchního rady politické správy). V roce 1940 byl přeložen k zemskému úřadu v Praze a v květnu 1945 zpátky do Tábora na Okresní národní výbor. Působil v lóži Pravda vítězí.

Vilém Glücklich se narodil 18. 4. 1880 v Březové Hoře. Vystudoval práva a od roku 1912 měl vlastní advokátní kancelář v Táboře v ulici Martínka Húska 55. Ve stejné době se oženil s Terezií Guttmannovou, která byla židovka stejně jako on. Dr. Glücklich zastával v předsednictvu místní Náboženské obce židovské funkci protokolárního jednatele a byl členem zemské reprezentace židovských náboženských obcí. Glücklichovi měli dceru Hanu a syna Bedřicha. V květnu 1922 převzal obhajobu Ludvíka Nováka, který zavraždil dva řezníky. Novák byl 1. popravený vrah v ČSR 9. 1. 1923. Dr. Glücklich byl zatčen v květnu 1939 v rámci případu Židozednáři v Táboře. Společně s manželkou a synem byl odvezen transportem Cb 16. 11. 1942 do Terezína, oba manželé transportem Dm 6. 9. 1943 do Osvětimi, syn Bedřich tamtéž již transportem Cr 23. 1. 1943. Všichi zemřeli, Vilém Glücklich konkrétně 31. 1. 1944. Působil v kroužku Tábor.

František Kroupa se narodil 4. 10. 1890 v Počátkách. Po studiích na Filosofické fakultě krátce žil a učil v Hradci Králové. V Táboře začal roku 1920 pracovat jako muzejní tajemník, knihovník a archivář ( městský osvětový pracovník). V muzeu se později ředitelem a v této funkci setrval až do roku 1968. Dr. Kroupa se zasloužil o vybudování Muzea husitského revolučního hnutí a jeho tradic  s celostátním charakterem. Dne 26. 4. 1922 se v Klokotech oženil s Marií Hemmrovou z Tábora. Manželé Kroupovi a jejich tři dcery Marie, Alena a Eva bydleli v Hradební ulici čp. 745. Později si rodina postavila vilu v Sezimově Ústí v sousedství Benešovy vily. Zemřel 8. 5. 1972. Působil v lóži Pravda vítězí a byl tajemníkem a náměstkem kroužku Kalich.

František Prchlík se narodil 25. 11. 1880 v Křinci. Než přišel do Tábora, byl ředitelem Šafaříkova československého reálného gymnázia v Prešově. Dne 30. 10. 1915 se oženil se Zdeňkou Párovou. V roce 1922 se jim narodila dcera Zdeňka. Od školního roku 1930/31 z rozhodnutí Zemské školní rady  působyl jako ředitel na gymnáziu v Táboře na Masarykově náměstí (dnes nám. Mikuláše z Husi.) S rodinou bydlel ve vilele v Příběnické ulici čp. 1664. Prof. Prchlík by velice činný ve veřejném životě obce, byl obecním zastupitelem a radním, prosazoval výstavbu nové budovy gymnázia. Na závěr školního roku 1938/39 byl ředitel Prchlík jakožto zasloužilý kulturní a politický pracovník poslán do výslužby na pokyn Němců. Dne 1. 9. 1939 byl zatčen při akci Albrecht I. a vězněn v koncentračním táboře Buchenwald a Dachau. S podlomeným zdravím se vrátil 3. 6. 1941 do Tábora. Po skončení 2. světové války pracoval v okresní osvětové radě. Působil v lóži Pravda vítězí.

Vincenc Kuba se narodil 20. 12. 1900 v Boskovicích. Po dokončení studia slovanských jazyků na Karlově univerzitě učil na gymnáziu v Užhorodě a v Mukačevě, kde založil židovské gymnázium. Dne 3. 6. 1930 se v Užhorodě oženil s Annou Řezáčovou. V roce 1932 se jim narodil syn Pavel. Po odvolání a následném zatčení ředitele  Prchlíka byl na jeho místo povolán prof. Vincenc Kuba. Rodina v Táboře vystřídala několik adres: Příběnická čp. 885, Kvapilova čp. 1629 a Žižkova čp. 611. Kubova činnost na gymnáziu neměla dlouhého trvání. Při maturitách roku 1942 byl zatčen gestapen, tři týdny vězněn a 23. 6. 1942 popraven za schvalování atentátu na zastupujícího protektora Reinharda Heydricha. Působil v lóži Pavel Josef Šafařík v Košicích.

Ing. Vladimír Blažek se narodil 14. 2. 1894 v Lávě v Dolních Rakousích. Oženil se s Marií Böhmovou 23. 8. 1930 v Hrabyni. Narodila se jim dcera Olga. V Táboře vystřídala rodina Ing. Blažka několik adres: 9. května čp. 658 a Purkyňova čp. 1199. Ing. Blažek pracoval jako úředník výzkumné stanice na Hospodářské škole. V roce 1948 se rodina přestěhovala do Opavy. Působil v kroužku Most.

MUDr. Josef Vojtěch Piťha se narodil 24. 8. 1897 v Klatovech. Oženil se v Praze – Libni 19. 3. 1932 s Františkou Zemanovou. Do tábora přišel roku 1932 a začal pracovat jako sekundární lékař v okresní nemocnici, předcházela ho pověst výborného chirurga. O rok později byl jmenován definitivním primámářem okresní nemocnice. Manželé Piťhovi se syny Janem a Josefem nejprve bydleli na Budějovické čp. 503 a po otevření nové nemocnice na Pražském Předměstí se rodina přestěhovala do primářské vily, kde dnes sídlí ředitelství nemocnice. MUDr. Piťha zemřel 19. 3. 1949 a byl pohřben na klokotském hřbitově. Působil v lóži Pravda vítězí.

Václav Soumar se narodil 16. 9. 1887 v Táboře. Soumar absolvoval obchodní školu v Praze. Nejprve pracoval jako účetní v kamenické firmě Františka Kareše, poté ve stavební firmě Jana Šimůnka a Antonína Neumanna a od konce roku 1917 v městské spořitelně, kde byl zaměstnán až do roku 1946. Václav Soumar se oženil s Marii Šerpánovou z Tábora 17. 2. 1912. Do rodiny manželů Soumarových se postupně narodily čtyři děti: Věra, Jan, Zdena a Helena. Václav Soumar byl členem národně socialistické strany a už od roku 1919 byl členem obecního zastupitelstva. Po dvě volební období zastával funkci starosty (1929 a 1933). Během jeho působení na radnici došlo ke stavbě škol na Maredově vrchu (1927–1929 ZŠ, 1931–1932 Průmyslovka, 1938–1939 Zdravotní škola), paláce Čs. národní banky (Komerční banka, 1928–1930), Okresního domu (SOkA Tábor, 1930–1931), Obchodní školy a akademie (1930–1931 a 1937–1938), kasáren (1931–1936), Osvětového domu (Městská knihovna, 1934–1935), Okresních finančních úřadů (1934–1935), Vodárny Rytíř (Úpravna vody Rytíř, 1935–1935), Sbor božích bojovníků ČCH (1938–1939) a Nemocnice (1936–1940), rozsáhlá rekonstrukce divadla (1938–1939) a dostavba Dívčích škol (ZŠ Bernarda Bolzana, 1924–1925), byla uspořádána Jihočeská výstava spojená s výstavou válečnictví (1929) a odhalen pomník Antonína Švehly (30. 6. 1935). Rodina Soumarova se mnohokrát stěhovala: Příběnická čp. 879, Soběslavská čp. 833, Budějovická čp. 825, Hradební čo. 745, Bílkova čp. 1238, Budějovická čp. 1699, Milíčova čp. 1689. Dne 15. 5. 1939 byl Václav Soumar zatčen v rámci případu Židozednáři v Táboře. Od podzimu 1939 byl vězněn v Buchenwaldu. Osvobození se dočkal v Erfurtu. Po návratu do Tábora převzal funkci předsedy MNV. Z poválečné doby stojí za zmínku, že se podílel na vybudování památníku Rudé armády, který byl odhalen až po jeho předčasné smrti, ke které došlo 12. 12. 1947. Působil v lóži Pravda vítězí.

Vítězmír Zeman bydlel se svou manželkou Marií nejprve v Krátké čp. 1083 a poté na Budějovické čp. 800. Působil v kroužku Most jako tajemník.

Bohumil Stein se narodil 6. 9. 1885 v Táboře do židovské rodiny. Dne 6. 6. 1921 se oženil na Královských Vinohradech s Karlou Hronovou. Do rodiny Steinových, která bydlela v čp. 589 (dnes tu stojí OD Dvořák), se postupně narodili Vladimír, Evžen Jiří a Olga. Bohumil Stein vlastnil továrnu na likéry, které prodával ve svém domě. Zemřel 17. 6. 1937 v Praze. Působil v kroužku Tábor/Most.

Josef Vavřinec Lang se narodil 11. 8. 1891 v Táboře. Lang vystudoval na technice stavitelství. Nejprve provozoval stavitelskou firmu se společníkem Rudolfem Klímou (Křižíkovo nám. čp. 347) a později měl svou vlastní firmu (Jeronýmova čp. 1687). Byl autorem původního projektu Osvětového domu a hvězdárny, s Konsorciem stavitelů postavil kasárna Jana Žižky pro 305. těžký dělostřelecký pluk a jeho firma postavila kasárna Prokopa Holého pro 52. lehký motorizovaný dělostřelecký pluk, postavil přístavek pro obchodní akademii, Tylův dům ad. Díky sňatku s Emilií Pivečkovou roz. Němcovou 7. 2. 1925 se přestěhoval k ní do bytu v domě čp. 531 na Husově náměstí. Langovi se později několikrát přestěhovali: Jeronýmova čp. 1689, 9. května čp. 571, Křižíkovo náměstí 1483 a Hlinická 1450. Josef Lang zemřel v roce 1960 a byl pohřben v Klokotech do rodinného hrobu. Působil v lóži Pravda vítězí.

Ing. Dr. Štěpán Ješ se narodil 26. 12. 1895 v Táboře. Vystudoval obor stavitelství na pražském vysokém učení technickém. Dne 20. 6. 1925 se oženil s úřednicí táborské městské spořitelny Helenou Uhlířovou v Praze. Manželům Ješovým se narodili syn Jiří a dcera Helena. Rodina žila na Vinohradech. Štěpán Ješ provozoval stavitelskou firmu se svým společníkem Janem Brázdilem. Společně postavili na přelomu 20. a 30. let 20. stol. vilovou čtvrť na Barrandově, Švehlův most v Táboře, Národní technické muzeum nebo dálniční most na Sázavě. Na počátku 2. světové války zemřela paní Helena Ješová. Druhou manželkou Štěpána Ješe se stala sestra jeho zesnulé ženy Emanuela Uhlířová, ředitelka Rodinné školy v Táboře. Štěpán Ješ byl členem národně socialistické strany, za níž usedl v Národním shromáždění. Po únoru 1948 byl pronásledován komunistickým režimem, vězněn, vyhozen z práce a vypovězen z Prahy. Své profesi se naštěstí mohl věnovat i ve svém novém působišti v Liberci, kde s rodinou bydlel v Klostrmanově ulici. Zemřel v roce 1966. Byl členem pražské lóže 28. říjen, do níž ho uvedl jeho spolužák z techniky Václav Maria Havel, otec Václava Havla.

MUDr. Josef Krbec se narodil 7. 9. 1897. Roku 1931 si v Táboře otevřel soukromou lékařskou praxi. S manželkou Petronilou, dcerou Petrou a synem Vladimírem bydlel v Bílkově ulici čp. 963 ve čtyřpokojovém bytě v 1. patře a v přízemí měl ordinaci. Manželé Krbecovi byli sokolové, pan doktor se věnoval zpěvu a dirigování. Osudným se manželům Krbecovým stal večírek v Grandhotelu 7. 6. 1942. Celá společnost byla zatčena a dne 11. 6. 1942 popravena za schvalování atentátu na táborském popravišti. Působil v lóži Pravda vítězí.

PhDr. Kamil Pavlásek otevřel třetí táborskou lékárnu U Svaté Anny v Bílkově ulici čp. 1440. Působil v lóži Pravda vítězí.

Ing. Oskar Stein se narodil v Táboře 5. 8. 1902. Stein pracoval jako stavební inženýr a byl společníkem firmy. Oženil se s Marií Netrvalovou 4. 4. 1936 na Žižkově. Steinovým se narodil syn Petr, se kterým bydleli v Bílkově ulici čp. 735. Oskar Stein byl zatče 1. 9. 1939 při akci Albrecht I. Velkou část svého věznění prožil v koncentračním táboře Sachsenhausen v blocích 18 a 19, kde pracovalo padělatelské komando o 144 vězních, kteří vyráběli falešné libry, dolary, dokumenty ad. Oskar Stein byl vedoucím třídírny. Pořídil seznam sériových čísel všech vytištěných bankovek. Mimo jiné se mu občas podařilo poslouchat zahraniční rozhlas a informovat tak své spoluvězně. Po válce si celá rodina změnila jméno na Skála. Zemřel v Praze roku 1964. Působil v kroužku Tábor.

Gustav Šchling byl majitelem továrny na výrobu kartáčů. S manželkou Olgou bydlel v Bílkově ulici čp. 1003. Šling byl zatčen v polovině května 1939 v rámci případu Židozednáři v Táboře. Působil v lóži Pravda vítězí a byl prvním předsedou kroužku Kalich.

Jaroslav Vaníček se narodil 25. 4. 1893 v Novém Etinku. Do Tábora přišel roku 1916 a pracoval v Městské hudební škole jako profesor hudby. Oženil se s Boženou Jirkovou 15. 8. 1918 v Kamenici nad Lipou. Manželům se postupně narodily dcery Milena a Jelena. S rodinou bydlel nejprve v Bílkově ulici čp. 1003  a potom v Herlošově ulici 1626. V roce 1946 se rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce. Působil v kroužku Tábor.

Antonín Zeman se narodil 11. 12. 1890 v Horní Cerekvi. Dne 17. 11. 1927 se oženil v Jindřichově Hradci s Marií Kučerovou. S manželku bydlel v Husově ulici čp. 1444. V letech 1934–1939 byl redaktor Věstníku sokolské župy Jana Žižky  z Trocnova v Táboře. V rámci akce Albrecht I. byl 1. 9. 1939 zatčen se svými dvěma kolegy z reálky Jindřichem Bittnerem a Josefem Potměšilem a následně vězněn v Buchenwaldu do konce 2. světové války. Po válce byl MNV a ONV pověřen správou reálného gymnázia na Klášteráku, řádného jmenování ředitelem se dočkal o rok později. V době únorového převratu 1948 Zemana zprostili správy ústavu, poslali na dovolenou a následně do penze. Zeman byl členem nár. socialistické strany. Zemřel v Táboře 9. 10. 1980. Působil v lóži Pravda vítězí.

Ing. Rudolf Sebastian Klíma se narodil 30. 12. 1883 v Milevsku. Dne 20. 10. 1911 se oženil s Marií Svatošovou v Pardubicích. Rudolf Klíma působil od roku 1910 v Táboře jako městský a civilní stavební inženýr a geometr. Měl nejprve stavební firmu s Josefem Langem (Křižíkovo nám. čp. 347) a  pak samostatnou kancelář v Dlouhé ulici čp. 339. Mezi jeho práce patří např. projekt rozšíření nemocnice v roce 1913, které vypracoval s městským stavitelem Janem Pravdou. S manželkou a dcerou Marií nejprve bydlel na Budějovické čp. 910 a potom ve vlastním domě v Husově ulici čp. 1500.

sobotnici_zednari_duben_20184 sobotnici_zednari_duben_20181