Velikonoční Svatý týden

Video o Velikonocích (nejen) pro děti (3 min.)

Hlásíme se vám také z Oddělení programů a expozic! Muzejní edukátorky Katka Nimrichtrová a Gábina Sokolová Loskotová pro vás připravily zábavné video o Velikonocích.

Touhle dobou by se v táborské městské Galerii 140 netrhly dveře a v muzeu by edukátorka Gábina vítala jednu třídu za druhou. Měla pro děti totiž opět připravený bezva lektorský program, který navazoval na každoroční Velikonoční výstavu. Kvůli epidemii však musíme všichni trčet doma. No, co se dá dělat. Tak se aspoň podívejte, jak vypadá takový pašijový týden. I když je video primárně určené pro děti, doufáme, že se pobaví i dospělí.

 

Svatý týden Velikonoční, II.-page-001 (1)

Tábor – viditelné pomníky Nového Města

Videoexkurze (36 min.) a text

Historičky Lenka a Jitka Vandrovcovy Vás zvou na virtuální procházku Novým Městem v Táboře, při níž si všímají pomníků a pamětních desek rozmanitých osobností:

Jiří Hrzán, Josef Šmaha, Vratislav a Josef Vycpálkovi, Richard Kusýn, padlí v 1. a 2. sv. válce, hrdinové odboje, Rudá armáda, Sokolové, Vilém, Františka a Theodor Květovi, Jan Hus, Nezapomník 1968, T. G. Masaryk, železničáři – oběti a hrdinové;

sochaři Jan Vítězslav Dušek, František Bílek, Rudolf Kohout, Luděk Varvařovský, Richard Rudovský, Markéta Melkusová a Lenka Melkusová-Stašková). Natočeno 3. 4. 2020.


Viditelné pomníky Tábora – Nového Města

Mgr. Jitka Vandrovcová, Mgr. Lenka Vandrovcová

Jiří Hrzán, zídka u Gymnázia Pierra de Coubertina, Křižíkovo náměstí čp. 860

Kromě hrobu Jiřího Hrzána na novém hřbitově ho v Táboře připomíná i socha. Dne 22. 10. 2019 byla odhalena Hrzánova bronzová plastika v mírně nadživotní velikosti, která balancuje na zídce nad Jordánem. Autorkami sochy jsou akademické sochařky Markéta Melkusová a Lenka Melkusová-Stašková. O sochu se zasloužilo sdružení Hrzán sobě! a město Tábor, které dodalo polovinu potřebné finanční částky.

Jiří Hrzán se narodil 30. 3. 1939 v na soběslavské ulici čp. 1337 do rodiny zahradníka Jaroslava Hrzána a jeho manželky Marie. Už od mládí se Hrzán aktivně věnoval sportu a hrál v Divadle mladých v Táboře. Po maturitě na táborském gymnáziu se nedostal na DAMU. Jeho hereckého a pohybového nadání si všiml E. F. Burian, který ho angažoval do Divadelního studia v Praze. O rok později Hrzán zkoušky na DAMU udělal a úspěšně absolvoval v roce 1961.

V roce 1965 započalo jeho angažmá v Činoherním klubu. Hrzán vynikal svým dynamickým herectvím a pohybovým mistrovstvím, hlasovou indispozici proměnil v přednost. Mezi nejznámější Hrzánovy role patří sluha Syr v Machiavelliho Mandragoře, Dobčinskij v Gogolově Revizorovi a Halibut v O´Caseyho Pensionu pro svobodné pány. První filmové role na sebe nenechaly dlouho čekat. Na stříbrném plátně se Hrzán poprvé objevil už v roce 1960, ale první výraznější roli získal v roce 1967 v Krejčíkově filmu Svatba jako řemen. Hrzánovo osobité herecké nadání vyniklo ve filmech Pane, vy jste vdova nebo Drahé tety a já. Jiří Hrzán dokázal ztvárnit i vážné role, což ukázal ve filmech Nebeští jezdci a Hlídač.

Nástup normalizace znamenal pro Hrzána pozvolný ústup ze scény. Měl stále více problémů s životosprávou, alkoholem a sebekontrolou. Osudnou se mu stala jedna podzimní noc, kdy spadl z výšky pátého patra, když šplhal do bytu své přítelkyně. Svým těžkým zraněním podlehl 24. září 1980. Velký milovník žen Jiří Hrzán byl dvakrát ženatý. Z každého manželství vzešla jedna dcera, herečka Bára a výtvarnice Tereza.

Pomník padlým a národního osvobození, Křižíkovo náměstí

Na počátku roku 1920 přišel ženský spolek Zora s myšlenkou uctění památky padlých vojínů z Tábora tak, že by na budově radnice byly umístěny desky s jejich jmény. Družina čsl. válečných poškozenců ale prosadila vztyčení pomníku. Ustavující schůze Sdružení pro postavení pomníku padlým vojínům v Táboře se uskutečnila 18. 5. 1921 v zasedací síni táborské radnice. Ve prospěch pomníku se uskutečnilo mnoho veřejných akcí (divadelní představení, koncerty, oslavy 28. října atd.) a další finance plynuly z darů.

Na schůzi výboru Sdružení 24. 8. 1921 bylo jednomyslně schváleno, že práce na pomníku bude zadána mistru Janu Vítězslavu Duškovi. Roku 1924 padlo definitivní rozhodnutí o umístění pomníku na Husově náměstí (dnešní Křižíkovo náměstí). Městská rada věnovala pozemek (v místech, kde stojí meteorologický sloup) a na vlastní náklady zbudovala podezdívku, základy začaly být kopány 23. 9. 1924.

Při příležitosti odhalení pomníku „Národního osvobození“ 28. 10. 1924 byla uspořádána každoroční slavnost, kterou pokazilo špatné počasí. Slavnost započala na Masarykově náměstí (dnešní náměstí Mikuláše z Husi) odkud za doprovodu hudby pana Mrzeny a železničářů vyrazil průvod na Husovo náměstí (dnešní Křižíkovo náměstí), v němž šli pozůstalí a příbuzní, školní mládež, studující, legionáři, Sokolové, hasiči, střelci, váleční poškozenci, členové obecní rady a zastupitelstva, zástupci úřadů, korporací a další. Po příchodu průvodu k pomníku přítomné přivítal předseda Sdružení dr. Konečný a Hlahol zapěl Prausův chorál. Proslovy přednesli tajemník Družiny čsl. válečných poškozenců Antonín Trousil a za Památník odboje kapitán František Turek. Řečníci upozornili: „Památník nemá nám býti pouze vzpomínkou na mrtvé, nýbrž má nám stále, denně připomínati, abychom nezapomínali konati svoje lidské povinnosti vůči sirotkům a vdovám po padlých i těm, jež válka poškodila na zdraví.“ Na závěr slavnosti přednesla žákyně Josefa Fořtová Čechovu Báseň smrti, zahrány státní hymny a jménem sdružení předal dr. Konečný pomník a Pamětní knihu padlých a zemřelých vojínů ve světové válce Augustina Tomáška starostovi Floriánovi.

Z rozhodnutí městské rady byl pomník v květnu 1929 přesunut před budovu gymnázia k Lípě svobody, která zde byla vysazena v květnu 1919. podoba sochy mladého muže (Osvobození, předobrazem cukrář Zdeněk Kroužek) se spoutanýma nohama (trhající okovy) v životní velkosti jako symbolu poroby a osvobození se nezměnila, byla zvýšena, aby na novém místě lépe vynikla. Další úprava následovala v roce 1932. Sokl sochy byl zvýšen o 80 cm hlavicí, na níž byly vytesány tři hlavy legionářů s charakteristickými pokrývkami hlav, a pomník po stranách doplnily bronzové desky se jmény 165 padlých. Ke slavnostnímu odhalení došlo 28. 10. 1932.

V roce 1940 byla socha Osvobozeného odstraněna a uložena v ateliéru svého tvůrce J. V. Duška v Husinecké (Rožmberské) ulici čp. 1200. Následovalo pokácení lípy 26. 1. 1943 na příkaz vládního komisaře Alexandra Smetany. Ve stejném roce byly bronzové desky se jmény padlých odvezeny do Prahy na Maniny, kam byly sváženy sochy, zvony a další předměty z kovů vhodných na výrobu zbraní a munice. Desky válku přežily a v září 1945 se vrátily do Tábora. K obnově pomníku došlo na jaře roku 1948, kdy pietní místo získalo dnešní podobu. Pokácenou lípu svobody zachránil zahradník Vavřinec, který ze sedmi výmladků vytvořil nový strom.

Josef Šmaha, Křižíkovo náměstí čp. 869

ZDE ŽIL JOSEF ŠMAHA, ČESKÝ HEREC +1915“. Bronzovou pamětní desku od J. V. Duška nechal odhalit Šmahův okrsek k 10. výročí Šmahova úmrtí 10. 5. 1925 na domě, v němž Šmaha žil a zemřel. Desku odlil Franta Anýž, Praha. V předvečer odhalení desky se v městském divadle hrála Šmahova komedie Zlato pod taktovkou režiséra dr. Mollendy. Slavnostním řečníkem při odhalování desky byl herec národního divadla Karel Želenský.

Josef Šmaha byl český herec, režisér, dramatik, divadelní ředitel a pedagog. Narodil se 2. 8. 1848 v Karlíně. První herecké zkušenosti získal v kočovných společnostech F. Čížka (1864–1866) a Pavla Švandy (1867–1874). V době působení u Švandy pobýval jako herec a režisér v plzeňském divadle a v Prozatímním divadle. Roku 1883 poprvé vystoupil v Národním divadle jako Richard III. (Shakespeare), kde působil i jako úspěšný režisér nejen činohry, ale i opery. Často hostoval u mimopražských souboru, roku 1893 dokonce v USA. K zahraničním Šmahovým štacím patřil i Berlín (1893) a Záhřeb (1894, 1898 a 1905). Jako pedagog působil na Dramatické škole Národního divadla (1892–1894) a později vedl soukromou hereckou školu pro mladé operní umělce (1902–1904). Roku 1905 odešel do Bulharska, kde stál u zrodu Národního divadla v Sofii, jejímž 1. ředitelem byl v letech 1906–1909. V Sofii založil i divadelní školu.

Po návratu do Čech bydlel v Táboře. Příležitostně vystupoval s profesionálními i ochotnickými soubory. Jeho manželkou byla herečka Terezie Veselská. Napsal několik dramat a fejetonů. Josef Šmaha zemřel 11. května 1915 v Pohledu u Havlíčkova Brodu. Pohřben byl na starém táborském hřbitově, kde je dodnes kamenná deska s jeho jménem, ale ne na místě původního hrobu. Během svého života ztvárnil např. tyto role: Franz Moor v Loupežnících, Král Lear, Richard III., Pluto v Orfeovi v podsvětí (Offenbachova opera), Vojnar ve Vojnarce, Jago v Othellovi, Juan ve hře Sedlák svým pánem, Valenta v Paličově dceři atd.

Vycpálkové, Ústecká čp. 490

„PAMÁTCE PROF. JOSEFA VYCPÁLKA, SBĚRATELE LIDOVÝCH PÍSNÍ A TANCŮ, A DR. VRATISLAVA VYCPÁLKA, HUDEBNÍHO SKLADATELE. 21. 5. 1967 VĚNUJE OBEC BARÁČNÍKŮ.“ Deska byla vyrobena z bílého mramoru.

Richard Kusýn, Ústecká čp. 637

„ZDE ŽIL RICHARD KUSÝN, ODBORNÝ SPISOVATEL, VRCHNÍ INŽENÝR A NÁMĚSTEK ŘIDITELE BANKY „SLAVIE“. *1849 +1910. NA PAMĚŤ JEHO VĚNOVÁNO VRCHNÍMI ZÁSTUPCI BANKY „SLAVIE“.“ Deska byla vyrobena z granitu a odhalena 4. 9. 1910.

Richard Kusýn se narodil 7. 12. 1849 v Semeringu. V roce 1869 maturoval na táborském reálném gymnáziu. Vypracoval se na vrchního inženýra banky Slavie. Byl odborným spisovatelem v oblasti stavitelství. Často pobýval v Táboře, kde si v Ústecké ulici postavil dům čp. 637. Zemřel 19. 4. 1910 v Praze. Jeho ostatky byly pohřbeny 22. 4. 1910 na starém táborském hřbitově.

Česká spořitelna, 9. května čp. 518

NAŠIM HRDINŮM ODBOJE 1939–1945. MIROSLAV POSADOVSKÝ *19. V. 1904 POPRAVEN 8. 9. 1944 V ORANIENBURGU. JUC. JOSEF KADLEC *10. II. 1914 UMUČEN 27. XII. 1944 V TEREZÍNĚ. Přesné datum odhalení desky není známo, stalo se tak mezi lety 1945–1947.

Vojna a mír / Rudoarmějec, Masarykovo náměstí

V neděli 24. 8. 1947 se konala ustavující schůze Výboru pro vybudování památníku Rudé armády v Táboře, jehož předsedou se stal Václav Soumar, starosta Tábora v letech 1929–1939. Na zbudování památníku Rudé armády (Pomník vítězství) se podílely společným úsilím všechny obce a závody táborského kraje. Památník měl být vztyčen na místě bývalého židovského hřbitova na náměstí Prokopa Velikého na Pražském Předměstí.

Oslava položení základního kamene památníku Rudé armády byla součástí oslav 30. výročí Velké říjnové revoluce, kterou zaštiťoval MNV Tábor. Započala před 10. hodinou 9. 11. 1947, kdy vyšel průvod z Husova náměstí k Oblastnímu velitelství. V průvodu šla vojenská hudba, armáda, legionáři, partyzáni (pro ně to byl 1. sraz po skončení války a jejich účast byla povinná), korporace a občané. Čestnými hosty slavnosti byli vyslanec M. Bodrov, divizní generál J. Satorie a předseda Svazu přátel SSSR v ČSR spisovatel J. Kopta. Na základním kameni byla uvedena dvě data: 10. 5. 1945 připomínalo příjezd Rudé armády do Tábora a 9. 11. 1947 upomínalo na den, kdy byl položen základní kámen památníku.

Plenární schůze Krajské rady odborů v Táboře 23. 11. 1947 se jednohlasně usnesla, že všechny závody Táborska odpracují jednohodinovou směnu ve prospěch památníku Rudé armády. V závodech, kde nešlo kvůli nedostatku materiálu nebo z jiných důvodů dobrovolnou směnu odpracovat, věnovali zaměstnanci výtěžek své jednohodinové práce. Totéž bylo provedeno i v úřadech. Finanční dary přicházely od jednotlivců, podniků, hasičských, mládežnických, sokolských a jiných organizací. V lednu 1948 byly v muzeu vystaveny soutěžní návrhy na památník Rudé armády. Z 21 návrhů porota vybrala jako vítězný návrh Luďka Varvažovského Vojna a mír.

Na přípravných pracích aktivně spolupracoval s výborem pro postavení památníku Rudé armády Svaz československo-sovětského přátelství. Svaz koupil od rady MNV Tábor kamenný spodek (podstavec) bývalého Švehlova pomníku jako stavební materiál pro památník Rudé armády. Na zasedání rady MNV 10. 8. 1948 bylo vyhověno žádosti Výboru pro postavení památníku Rudé armády, aby mohl být postaven před Vyšší hospodářskou školou na Rašínově náměstí (dnes Masarykovo). Toto místo bylo původně přislíbeno Československé obci legionářské pro jezdeckou sochu T. G. Masaryka v lété 1947. Ta měla být následkem rozhodnutí MNV vztyčena na prostranství u Oblastního velitelství, tedy na místě původně určenému pro památník Rudé armády.

Odhalení památníku Rudé armády a jeho předání výborem městu bylo naplánováno na 8. 5. 1949. Záštitu nad slavností převzala rada MNV Tábor. Slavnost zahájil průvod jdoucí od Kotnova na Leninovo náměstí. Až do počátku roku 1949 náměstí neslo jméno 1. československého ministra financí Aloise Rašína, ale z podnětu Svazu československo-sovětského přátelství České Budějovice bylo přejmenováno na náměstí V. I. Lenina.

Pomník se skládal z bronzové sochy vojáka Rudé armády, který v rukou drží dvouleté české dítě, přes rameno mu visí samopal PPŠ-41 špagin, a žulového podstavce tvaru komolého čtyřbokého jehlanu, na němž je srp a kladivo a datum 9. květen 1945. Datum Dne vítězství slaveného ve východním bloku. Luděk Varvažovský se při práci na památníku inspiroval fotografií, na níž sovětský voják, který mířil do gulagu, pozvedá nad hlavu malé dítě.

Postupem času bylo v Táboře pozapomenuto, že socha sovětského vojáka byla vztyčena na památku našich osvoboditelů a místo původníhu názvu Vojna a mír se jí říkalo jednoduše Ruboarmějec, což se udrželo dodnes. Po srpnových událostech roku 1968 došlo málem k násilnému a svévolnému stržení sochy (24. 8.), která byla natřena vápnem a omotána provazem, který byl přivázán za auto. O něco později dva podnapilí muži přišli s nápadem sochu otočit. K tomu jim postačila dopravní značka, s jejíž pomocí sochu otočili o 180°.

V období po sametové revoluci se opětně začaly ozývat hlasy přející si odstranění „Rudoarmějce“ z náměstí Tomáše Garrigua Masaryka (přejměnováno 1990). Nastalá situace byla radou města Tábor řešena na přelomu let 1992–1993. Pomník zůstal na svém místě, ale z podstavce byl odstraněn srp a kladivo a číslici devět v datu nahradila osmička. Až do nedávné restaurace pomníku byly obrysy původních prvků na podstavci patrné.

Pomník Vojna a mír trefně vystihují slova PhDr. Stanislava Zity, které jsou vyňaty z několika jeho článků z let 2007–2008. „Jediným cílem (pomníku) byla trvalá připomínka zásluh Rudé armády o naše osvobození od německých fašistických okupantů. Pomník Vojna a mír vzpomíná válečné oběti, symbolizuje atmosféru radosti z vítězství a je hmotným dokladem úsilí našich dědů. Nevidím proto důvod, proč by v centru Tábora nemohl stát památník připomínající jednu z nejvážnějších kapitol světových i našich dějin. Památníky jsou nejen uměleckými díly, ale především hmotnými doklady dané doby. Nyní snad pouze tolik, že po všech historických peripetiích bychom na zachování pomníku Vojna a mír v centru města měli pohlížet jako na projev úcty nejen k samotným sovětským osvoboditelům, ale dnes též k těm, kteří se v nelehké poválečné době zasloužili o jeho realizaci.

Sokolové, Fügnerova čp. 822

Původní pamětní deska padlým sokolům v 1. světové válce byla odhalena ve dvoraně sokolovny 28. 10. 1926, ale ta se do dnešních dnů nedochovala. Patrně byla zničena během 2. světové války. Stávající pamětní desky (bronz a mramor) vytvořil Jan Vítězslav Dušek. Obě byly odhaleny 28. 10. 1947 v 11 hodin v rámci oslav výročí republiky. Při odhalení desek promluvili starosta místní sokolské jednoty B. Gründl, předseda MNV Fr. Sivera a předseda ONV B. Lenger.

Pamětní deska padlých sokolů v 1. světové válce se skládá z bronzového reliéfu. Ten znázorňuje těžce zkoušenou vlast, volající po svobodě a svolávající sokolstvo k boji za staletá práva. Na mramorové desce je nápis se jmény padlých: „VZLÉTLI SOKOLI V BOJ 1914–1919 VLADIMÍR CIKÁNEK, ANTONÍN CTIBOR, FRANTIŠEK FARA, EDUARD FUKAČ, FRANTIŠEK HANZAL, JOSEF KRACÍK, VÁCLAV KREJČÍ, KAREL PIVEČKA, VLADIMÍR SMOLÁK, JAN VÁCHA“.

Pamětní deska obětí 2. světové války na bronzové desce zobrazuje ženu, mladou svobodnou republiku přijímající vděčně ratolest míru. Na mramoru je text se jmény obětí: „VĚRNI ZŮSTALI I V SMRTI 1939–1945 JUDR. AL. BLECHA, PETRA KRBECOVÁ, STANISLAV ČECH, KAREL KUČERA, FRANTIŠEK ČERNÝ, RUDOLF MÁLEK, JUDR. KAREL EVALD, FRANT. MOLÁČEK, FRANTIŠEK FARA, JAN NOVOTNÝ, JAROSLAV FERRA, JAN PÁN, JOSEF FUKATKA, JOSEF PEJCHAR, VÁCLAV HÁK, VÁCLAV POHAN, MUDR. A. HÁKOVÁ, BEDŘ. PRŮŠKA, JOSEF HEJNÝ, MIR. POSADOVSKÝ, BOHUSLAV HONZÁK, ING. EMAN. ROST, GUSTA HONZÁKOVÁ, KAREL SOUČEK, JUDR. JOS. HRUBEŠ, FRANT. ŠTÉR, JAN JALOVECKÝ, JAROSLAV VOŠTA, MUDR. JOS. KRBEC, JOS. ZNAMENÁČEK“.

Květův dům, 9. května čp. 868

„NA PAMÁTKU SVÝCH RODIČŮ VILÉMA A FRANTIŠKY KVĚTOVÝCH A BRATRA THEODORA ZALOŽILA TENTO ÚSTAV JEJICH DCERA FRANTIŠKA KVĚTOVÁ * 10. 12. 1871 – + 9. 2. 1936“. Františka Květová, dcera vrchního soudního rady, založila ústav ošetřovatelek, kterému odkázala majetek své rodiny.

Jan Hus, Husovo náměstí

Odhalení Husova pomníku v Táboře trvalo více jak dvacet let. Spolek pro postavení Husova pomníku v Táboře, který byl iniciátorem tohoto podniku, musel překonat mnohá úskalí, než byl pomník konečně 6. 7. 1928 odhalen. K ustavení Spolku došlo v roce 1905. První velkou akcí, kterou Spolek podnikl, byla Husova výstava v roce 1906. Součástí její expozice byla výstavka soutěžních návrhů na Husův pomník pro tábor. Z 29 návrhů porota vybrala návrh Duše národa od sochaře Karla Kubeše a architekta Josefa Mayera z Prahy.

Jednání o stavbě pomníku se opětně rozběhla v roce 1913, aby se vše stihlo do roku 1915, 500. výročí Husova upálení. Karel Kubeš na podnět Spolku přepracoval původní návrh pomníku, který tvořila pouze postava Jana Husa. Nový návrh sestával z Husovy postavy v popředí na vyšším soklu a po jeho pravici stály postavy Václava Korandy, Jana Žižky, Jana Rokycany a Prokopa Velikého. Vztyčení pomníku v plánovaném termínu znemožnila 1. světová válka. Kubeš s Mayerem bydleli v Charkově (Ukrajina) a činnost Spolku byla zakázána. K opětnému jednání o pomníku došlo až roku 1919. Spolek se další tři roky snažil rozvázat spolupráci s Kubešem a Mayerem, což se podařilo jednak finančním vyrovnáním s umělci, jednak situaci vyřešilo úmrtí sochaře Kubeše.

Po asi roční odmlce začal Spolek v létě 1923 opět jednat ve věci pomníku. Na pořadu jednání byla volba umělce, který by ztvárnil pomník, a umístění pomníku. Už od roku 1906 se uvažovalo o Novoměstských sadech na Riegrově náměstí (dnes Husovo náměstí), i když přesné místo nebylo určeno. Do jednání se vložil Památkový úřad v Praze, který prosazoval Žižkovo náměstí. Tak začalo další tříleté handrkování, tentokrát o umístění pomníku. Památkový úřad v roce 1926 své stanovisko opustil, takže vztyčení pomníku v Novoměstských sadech nestálo nic v cestě. Spolek se mezitím rozhodl, že zhotovení pomníku zadá Františku Bílkovi. Bílkovým úkolem bylo v pomníku propojit osobu Jana Husa s Kozím hrádkem, což si přál předseda Spolku MUDr. Josef Pavlík.

V polovině června 1927 začala místní stavební firma Šimůnek a Neuman pracovat na podstavě pomníku. Z železobetonu obloženého žulou vytvořili kruhové „podium“ s trojím schodištěm, na kterém byl 6. 7. 1927 poklepán základní kámen. Ten vytvořil kameník František Kareš a kovovou schránku, v něm uloženou, klempíř Leopold Pammer. Do schránky byla uložena věnovací listina a prsť ze Zborovského bojiště. O měsíc později byl převezen model Husova pomníku do slévárny Franty Anýže v Praze. Do května 1928 byly odlity všechny části pomníku: socha Jana Husa v životní velikosti a pět reliéfů. Ve stejné době již firma Františka Kareše pracovala na pomníku v Novoměstských sadech, kde na podstavě vztyčovala žulovou architekturu v podobě otevřené knihy a podstavec pod sochu Jana Husa.

Slavnostní odhalení Husova pomníku proběhlo během Husových oslav 6. 7. 1928. Ústřední postavou pomníku je Hus zpodobněn ve vypjaté vertikále jako mučedník, svírající na prsou Písmo svaté (Bibli), který vzhlíží k městu. Celkový výraz je umocněn stylizovanými plameny u nohou postavy. Na čelní straně žulového soklu pod Janem Husem je vytesán nápis: „PLAMENY UBÍRATI SE KU PRAVDĚ.“ Nedlouho po odhalení pomníku městská rada přejmenovala Riegrovo náměstí na Husovo náměstí. Legenda na zadní straně architektury byla vytesána až v červnu 1929 kameníkem Janem Sládkem. Text legendy: „1927-8 ZBUDOVAL SPOLEK PRO POSTAVENÍ HUSOVA POMNÍKU ZALOŽENÝ 1905 DR. J. PAVLÍKEM, DÍLO FR. BÍLKA.“ V textu legendy mělo být původně ještě uvedeno, že v pomníku je uložena prsť ze Zborovského bojiště.

Nezapomník, Husovo náměstí

Pomník srpnové okupace roku 1968 se nachází před úřadem práce, tzv. tabačkou. K odhalení „Nezapomníku“ od Richarda Rudovského došlo 20. 8. 2018 v 17 hodin. Náklady činily 130 000 Kč. Podstavec je z černého mramoru z Blížné u Černé v Pošumaví. Do něj je vsazen granodiorit s datem 21. 8. 1968. Nezapomník vznikl z iniciativy Jiřího návary, Václava Šedivého, Jaroslavy Vosátkové, Petra Brátky, Michala Jiráta a Štěpána Pavlíka.

Tábor je náš program“, Valdenská čp. 525

V rámci oslav 4. zvolení T. G. Masaryka prezidentem byla 24. 5. 1934 v 18 hodin odhalena na nádraží mramorová pamětní deska s Masarykovým výrokem „TÁBOR JE NÁŠ PROGRAM“, který pronesl při návratu do vlasti 21. 12. 1918 na táborském nádraží. Při odhalení desky hudba zahrála chorál Kdož jste boží bojovníci a státní hymnu. Z nádraží se lidé (školní mládež, reprezentace okresu, města, korporací a spolků, vojska, úřadů, krojované spolky atd.) přesunuli v průvodu na Masarykovo náměstí (dnešní náměstí Mikuláše z Husi), kde promluvili okresní hejtman dr. Vojta a starosta Soumar.

V rámci oslav vzniku Československa 28. 10. 1937 byla v 9 hodin odhalena nová podoba této desky, kterou doplnil reliéf T. G. Masaryka od J. V. Duška. Při odhalení pamětní desky promluví Roman Cikhart.

S deskou se opět hýbalo v červenci 1940 ,kdy byla sejmuta. Na své místo se vrátila 5. 5. 1946. Neznámo kdy reliéf T. G. Masaryka nahradil reliéf Jana Žižky z Trocnova a jméno prvního prezidenta zakryl palcát s lipovými ratolestmi. K obnově pamětní desky „Tábor je náš program“ na nádraží českých drah došlo až po revoluci iniciativou železničářů táborského OF. Obnovu pomníku podpořili pracovníci Husitského muzea Jiří Kořalka a Petr Brátka. Původní Masarykův reliéf se ztratil a tak byla vytvořena kopie z reliéfu pomníku v Roudné nebo Dolních Hořicích, které byly stejné a oba byly uloženy v Husitském muzeu. U nápisu Tábor je náš program bylo opětně uvedeno jméno Tomáše G. Masaryka.

Železničáři, Valdenská čp. 525

„MY ŽELEZNIČÁŘI VZPOMÍNÁME NA VÁS, KTEŘÍ JSTE PRACOVALI V NAŠICH ŘADÁCH A V LETECH NĚMECKÉ OKUPACE POLOŽILI SVÉ ŽIVOTY NA POPRAVIŠTÍCH, V KONCENTRAČNÍCH TÁBORECH A VĚZNICÍCH ZA SVOBODU A LEPŠÍ BUDOUCNOST NÁS VŠECH. JOSEF BEJBLÍK poddílenský, STANISLAV CIBULKA děl. n. v., FRANTIŠEK ČERVENÝ dílenský, FRANTIŠEK FARA vrch. prov. doz., JAROSLAV HÁJEK strojv. ček., JOSEF HOMOLKA dílenský, JOSEF HRBEK pomocný zam., VÁCLAV HRSTKA pomocný zam., JAN KLOUDA průvodčí vlaků, JOSEF MACOUN pom. zam., FRANTIŠEK MAREŠKA stan. pom., JOSEF MÍKA průvodčí vlaků, JOSEF MRZEMA dílenský, JOSEF PEJCHAR strojvedoucí, JASEF PAŘÍZEK pom. zam., FRANTIŠEK RANDA inspektor, KAREL SOUČEK vrch. prov. doz., LEOPOLD SIKA pom. zam., VÁCLAV SVATOŠ stroj. top., PETR TŮMA stroj. top., EMANUEL VÁCHA trať. řem., OLDŘICH VESELÝ stroj. ček., A NIKDY NEZAPOMENEME 11. XI. 1945.“ Pamětní deska byla odhalena 11. 11. 1945 a jejím autorem byl sochař Rudolf Kohout.

Jarní botanický kvíz

S prvními jarními dny se v přírodě objevily i typické jarní rostliny. Pokud jste využili povolené možnosti procházky do přírody, jistě jste na některé narazili. V lesích v údolí Lužnice pod Táborem právě kvete deset následujících rostlin. Poznáte je? Vyzkoušejte jarní botanický kvíz.
RNDr. Daniel Abazid

Tábor – viditelné pomníky Starého Města

Videoexkurze (68 min.) a text

Historičky Lenka a Jitka Vandrovcovy Vás zvou na virtuální procházku Starým Městem v Táboře, při níž si všímají pomníků a pamětních desek rozmanitých osobností (Josef Holeček, Václav Křížek, Jaroslav Vacek, Antonín Svatoš, Josef Rejlek, Oskar Nedbal, Josef Pavlík, Martin Kolář, František Alois Lhotka, Pavel Lucín z Helikonu, Otomar Kadoch, Jan Žižka z Trocnova a některých dalších). Natočeno 27. 3. 2020.

Celý článek

600 let od příjezdu Jana Žižky na Tábor

videopřednáška (18 min.)PhDr. Zdeněk Vybíral, Ph.D.

Zřejmě 26. 3. 1420 přišel Jan Žižka spolu s husitskými hejtmany, kazateli vojskem a zástupem do nově založené pevnosti Hradiště hory Tábor. Dnes je tomu tedy možná na den přesně 600 let (tehdy ale platil juliánský kalendář).

Dr. Zdeněk Vybíral z Husitského muzea v Táboře připravil malou přednášku o založení Tábora, Žižkově příchodu a jeho památce v Táboře. Nabízíme vám ji jako dnešní aktuální připomenutí našeho velkého jubilea. Spolupracovali Zdeněk Prchlík, Václav Prchlík a Jakub Smrčka.

 

Sobotníci – Po stopách mlýnů na Tismenickém potoce

videoexkruze  (20 + 23 min.)

Sobotníci – vlastivědné exkurze Husitského muzea v Táboře s mnohaletou tradicí pro zájemce o historii Tábora a okolí: Po stopách mlýnů na Tismenickém potoce, plánovaný termín 21. 3. 2020, Vám zprostředkukujeme z pohodlí vašeho domova. Připravily a účinkují Mgr. Jitka a Mgr. Lenka Vandrovcovy. [1. část | 2. část]