Za průkopníkem zemědělského stavitelství Theodorem Petříkem

14. 6. 2016  •  publikoval(a): Pavla Pražáková  •  rubrika: Archív - exkurze

11. června 2016

Theodor Petřík se narodil 8. října 1882 v Táboře do rodiny MUDr. Františka Petříka a Antonie, rozené Koldové. Do rodiny Petříkových se narodily postupně čtyři děti: Jindřiška, Vladimír, Růžena (zemřela několik měsíců po narození na neštovice) a Theodor. MUDr. František Petřík pracoval v Táboře jako městský lékař a lékař v tabákové továrně. Rodina bydlela v bývalé Soukenické baště, zvané Převrátilka. František Petřík zemřel, když chodil Theodor na obecnou školu. Po jeho smrti vypomohl rodině otec Antonie Petříkové, Petr Kolda, táborský koželuh a hospodář.

Po ukončení obecné chlapecké školy začal Theodor docházet na reformované gymnázium s rozšířenou výukou kreslení v nižších ročnících na dnešním náměstí Mikuláše z Husi. Po maturitě nastoupil na Českou školu technickou na obor pozemní stavitelství. Na vysoké škole ho učil profesor Josef Schulz, architekt Rudolfína, Národního muzea, Umělecko-průmyslového muzea a dalších. Studium ukončil v roce 1908. Po studiích podnikl cestu po Evropě, kde získal inspiraci pro svojí budoucí tvorbu, zejména v oblasti zemědělské architektury.

Svůj kariérní život spojil s českou technikou, kde působil jako pedagog a vědec. Věnoval se hlavně zemědělské architektuře. Svými projekty se snažil usnadnit práci zemědělců, ale zároveň zlepšoval i jejich bydlení. Na svých cestách po Evropě zjistil, že české zemědělství bylo zaostalé. Theodor Petřík je označován jako lékař venkova. Své projekty uváděl do provozu na statcích v Uhříněvsi a Netlukách, které patřili Českému vysokému učení technickému. K jeho zemědělským projektům patří, např. adaptace dvora ve Vojkovicích u Mělníka (1916–1919); kravín v Božím Daru u Milovic (1919); vepřín ve Voděradech (1920); Selekční ústav pro zušlechťování brambor ve Slapech u Tábora (1921); administrativní budova a seník v hřebčínu v Topolčiankách (1925); adaptace dvora ve Lnářích u Blatné (1929); silo a sýpka v Třebišově na Slovensku (1930) a další.

V začátcích své kariéry se zúčastnil i několika architektonických soutěží, např. soutěže na úpravu Staroměstské radnice a Staroměstského náměstí, jehož návrh skončil na druhém místě. Vítězný návrh nebyl realizován. Od roku 1922 působil jako konzervátor ministerstva školství a národní osvěty pro Tábor a okolí. K jeho dalším nezemědělským projektům patřily zejména stavby v rodném Táboře a řada jiných, např. vila čp. 256/6 u Písecké brány v Praze na Hradčanech (1911–1912); Dům U Kmenného stolu na Karlově náměstí v Praze (1911); areál Českého vysokého učení technického v Praze-Dejvicích ve spolupráci s Antonínem Engelem (1929–1937); vila jeho bratra Vladimíra Petříka v Praze, Tyršova rozhledna zvaná Rozálka u Žamberka (1932), Sokolovna v Přibyslavi (1934) a mnoho jiných.

Na Staroměstské radnici se 22. června 1921 oženil se svojí studentkou a „sousedkou“ z Tábora Miladou Pavlíkovou. Manželé spolu v následujících letech spolupracovali na několika projektech, např. na Domově Charlotty Masarykové v Praze-Vinohradech (1928), na Sociálním ústavu pro ochranu žen bez přístřeší s malými dětmi v Praze-Vinohradech (1928). Do manželství se postupně narodili tři synové, Miloš, Aleš a Radko.

Theodor Petřík shromažďoval ve své pracovně na vysoké škole archiv svých prací, o který z velké části přišel během II. světové válce, neboť v areálu ČVUT sídlila kasárna. Architekt Petřík zemřel v pouhých 59 letech 2. června 1941 na pooperační komplikace. Dodnes o něm hovoříme jako o průkopníkovi československé zemědělské architektury.

Manželka Theodora Petříka, Milada, se narodila 22. srpna 1895 v Táboře do rodiny MUDr. Josefa Pavlíka a Marie, rozené Honzákové. Pavlíkovi přišli do Tábora v roce 1894. MUDr. Pavlík pracoval ve veřejné všeobecné nemocnici a také jako železniční lékař. Milada Pavlíková vystudovala dívčí gymnázium Minerva v Praze a po jeho absolvování chtěla studovat architekturu. Bohužel rakousko-uherské zákony zakazovaly studium žen na technice, ale MUDr. Pavlík přemluvil české profesory, aby jeho dceru přijali. Milada začala navštěvovat v roce 1914 jako soukromá hospitantka architekturu na české technice. Po celé čtyři roky skládala všechny zkoušky úspěšně, ale neoficiálně. Zkoušky jí byly uznány až po vzniku samostatné Československé republiky. Studium dokončila s vyznamenáním 18. června 1921 a o čtyři dny později se provdala za Theodora Petříka. Milada Pavlíková byla první promovanou architektkou v Československu.

Pracovala jako svobodná architektka. Projektovala hlavně sociální stavby pro ženy. Její nejvýznamnější prací byl zřejmě Ženský klub v Praze. Milada Petříková-Pavlíková byla aktivní členkou Ženského klubu. Projekt na výstavbu domu pro klub vypracovala zdarma. Stavbu pojala opravdu velkoryse, uvnitř se nacházel sál, klubovna, knihovna, restaurace a ubytování. Dnes se v bývalém Ženském klubu nachází Činoherní klub. Po manželově smrti se potýkala s finančními problémy, proto musela prodat Převrátilku. Po komunistickém převratu v roce 1948 měla problémy se svým původem a navíc byla její mladší sestra Libuše provdaná v Itálii, kde působila jako operní pěvkyně. V roce 1953 se nechala zaměstnat ve Stavoprojektu a později v Rudém projektu. V obou zaměstnáních se podílela na urbanistických plánech sídlišť a dolů. Zemřela v nedožitých 90 letech v Praze.

Občanská záložna, Žižkovo náměstí čp. 10, dnes Česká pošta Tábor 1
Občanská záložna byla založena v Táboře roku 1862. Od roku 1874 sídlila v domě na Hlavním náměstí čp. 12-13 (dnes Žižkovo náměstí čp. 10). Od roku 1879 v budově sídlil i poštovní a telegrafní úřad.

Za předsedy Tomáše Krcha bylo roku 1910 přikročeno k rozšíření prostor pro úřadování. Za tímto účelem byly zakoupeny domy čp. 9 a 273. Stavební povolení k přestavbě domů čp. 9, 10 a 273 městská rada vydala Občanské záložně 2. 9. 1910. Přestavba objektů Občanské záložny a pošty podle projektu Dr. Theodora Petříka byla zadána táborským stavitelům Františku Josefu Ješovi a Janu Matějkovi za 82.600 korun. V době svých studií na pražské technice trávil Theodor Petřík letní prázdniny ve stavební firmě F. J. Ješe a V. Tiebla jako stavební adjunkt, takže přestavba domů pro záložnu nebyla první společnou prací pánů Ješe a Petříka.

Dům čp. 9 byl koupen od paní Marie Vlačihové, která tu provozovala hostinec. Jelikož dům neměl žádnou historickou hodnotu, byl kompletně zbourán a přestavěn. Půlkruhové průčelí bylo fasádou sjednoceno s klasicistní fasádou původní úřadovny v čp. 10. Dům čp. 273 byl koupen od paní Berty Fuhrmanové. Při přestavbě tohoto domu byla snaha kompletně zachovat průčelí i s jednoduchým štítem patrně z počátku 17. stol. O různých možnostech, jak průčelí zachovat jednala 14. listopadu 1910 stavební komise za přítomnosti konzervátorů Karla Thira a Alexandra Bernarda, a projektanta dr. Petříka. Na schůzce bylo dohodnuto, že se bude postupovat podle plánu dr. Petříka. Horní část štítu o hmotnosti 75 metrických centů měla být od domu oddělena a uchycena na zvláštní zesílené lešení, jenže tenké (max. 0,5 m široké) a staré zdivo nevydrželo a rozpadlo se. Nově zbudované průčelí bylo přesnou kopií původního, jen okna v 1. patře byla rozšířena. Vnitřek domu byl zbourán. Adaptace domů čp. 9, 10 a 273 a jejich vybavení stálo 271.873,09 korun. V přízemí sídlila pošta a záložna v prvním patře.

Vila manželů Novotných, Příběnická ulice čp. 1105
V roce 1913 si nechal módní návrhář Jan Novotný s manželkou Antonií vyprojektovat od Theodora Petříka rodinnou vilu. K dispozici měli trojúhelníkovou parcelu na nároží Bechyňské a Příběnické ulice v Táboře na dohled od Bechyňské brány a Kotnova. Theodor Petřík se musel v projektu vyrovnat s nevelkou parcelou a přítomností významných táborských památek. Navrhl tří podlažní vilu. Aby potlačil velikost stavby, použil několik optických klamů. Mansardovou střechu spustil, co nejníž to šlo, aby vila působila přízemním dojmem. Hřeben střechy navrhl rovnoběžný s hřebenem střechy Bechyňské brány. Fasáda vily byla převážně hladká, až na několik ozdobných prvků: štíty do Bechyňské a Příběnické ulice ozdobil kubistickým dekorem a nad vstupní dveře umístil ústupkový portál. Vila manželů Novákových je ojedinělým příkladem kubistické architektury v předválečných jižních Čechách.

Rozhledna Svobody – Hýlačka, Tábor – Větrovy
Součástí oslav 500. výročí založení Tábora bylo otevření rozhledny Svobody na vrcholu Hýlačky u Větrov. Rozhlednu nechal vystavět táborský odbor Klubu československých turistů. V roce 1919 oslovil klub turistů architekta Petříka, aby zhotovil projekt. Model rozhledny byl k vidění na podzim 1919 ve výloze zahradníka Šilhana na Žižkově náměstí. Theodor Petřík navrhl pro rozhlednu tvar „husitské hlásky“. Obec Větrovy věnovala na stavbu parcelu o rozloze 1050 m2 a ještě pozemek na cestu o šířce 6 m. Stavební materiál na rozhlednu darovali různí „mecenáši“, např. město Tábor, Jan Nepomuk ze Schwarzenbergu na Hluboké, JUDr. Ervín Nádherný z Borutína na Chotovinách, Otto Harrach, František Kareš, František Klier, Otomar Kvěch, Otto Živna a mnozí další. Náklady na stavbu rozhlednu se vyšplhaly na 45.000 Kčs.

Rozhledna byla vysoká 18 m s dvoumetrovou kamennou podezdívkou. Vyhlídková plošina se nacházela ve výšce 15 m a k jejímu zasklení došlo až v prosinci 1920. Střecha rozhledny byla pokryta šindeli. Slavnostní otevření rozhledny proběhlo 4. července 1920. Rozhledna sloužila návštěvníkům až do okupace, kdy si v ní Němci zřídili protiletadlovou pozorovatelnu. Po skončení války byla rozhledna vrácena čs. klubu turistů, který provedl její rekonstrukci a v roce 1946 ji znovu otevřel pro veřejnost. V roce 1967 získal rozhlednu Svazarm, který v ní zřídil svoji klubovnu. Rozhledna byla turistům vrácena v roce 1990. V roce 1995 byla prohlášena kulturní památkou. Roku 2004 nahradila šindele cembritová krytina. Na Nový rok 2012 rozhledna vyhořela za dodnes nevyjasněných okolností. Nová rozhledna byla otevřena 1. srpna 2015 v sousedství původní Hýlačky.

Městská spořitelna, Žižkovo náměstí čp. 3/4, dnes radnice
Městská spořitelna zahájila činnost 1. února 1862 ve školní (gymnaziální) budově na Klášterním náměstí (dnes budova ZŠ Náměstí Mikuláše z Husi). Symbolem Městské spořitelny se stal včelí úl s včelami. V roce 1873 se spořitelna přestěhovala do místností v  radnici (Žižkovo náměstí čp. 1). Kvůli vzrůstající agendě se následně roku 1891 přestěhovala do domu „U Sedmi dveří“ v Palackého ulici čp. 354 a o dva roky později koupila domy na Hlavním náměstí čp. 3 a 4, které v letech 1894–1895 nechala zbořit a na jejich místě postavila vlastní budovu v novorenesančním stylu nákladem 83.902 zlatých 15 krejcarů.

„V roce 1914 odhodlala se Spořitelna k činu, který vším právem může nazván býti kulturním: odstranila totiž naparáděnou fasádu s pozlacenou báňovitou střechou, kteréž stavitelské kudrlinky moderního slohu činžáckého vedle prostých a mohutných linií chrámu až do nebe křičely, jimiž však budova ta i od ostatních domů měšťanských na náměstí tak se odrážela, jako známý salonní Tyrolák od svého selského okolí – a nahradila ji zevnějškem prostým, ne však neuměleckým dle návrhu p. architekta Petříka.“

Při rekonstrukci vnějšího pláště budovy došlo ke snížení střechy o polovinu stávající výšky a odstranění kopule a zastřešení arkýře. Na novou prejzové střechu byly umístěny dva štíty do náměstí. Hlavní římsu krytou prejzy dr. Petřík umístil nad 1. patro. Ozdobné prvky zastupovaly erb města Tábora a symbol spořitelny včelí úl mezi okny v 2. patře a ozdobný portál, dílo hořické kamenosochařské školy, s alegoriemi zemědělství, řemesel, průmyslu, obchodu, spořivosti a úřadů.

Městská spořitelna, Třída 9. května čp. 518, dnes Česká spořitelna
Nový palác Městské spořitelny vyprojektoval roku 1923 na rohové parcele někdejšího obecního dvora, který vyhořel roku 1917, prof. Theodor Petřík. V novém třípatrovém objektu byly vyprojektovány úřední místnosti spořitelny, obchodní místnosti a 13 velkých bytů. Správní komise města společně s ředitelstvím spořitelny vypracovaly smlouvu, z níž vyplynulo, že město Tábor novou budovu postaví vlastním nákladem za 2.091.376,40 Kč. Stavební práce provedlo Konsorcium stavitelů v Táboře (Matějka, Mužík, Ješ, Soumar, Krejčí a Mládek). S výkopem základů bylo započato v pondělí 26. 11. 1923. Kolaudace proběhla 20. prosince 1924.

Slavnostní otevření nového paláce Městské spořitelny se uskutečnilo v den mezinárodního svátku spoření 31. října 1925 od 10 hodin. Přítomni byli zástupci města, okresu, všech místních a některých přespolních (České Budějovice, Písek, Bechyně, Votice atd.) peněžních ústavů a bank, kteří si prohlédli nové úřadovny vyzdobené originály mistra Richarda Laudy a bronzovou sochou mistra Jana Vítězslava Duška „Spořivost“. V rohových obchodech sídlily např. kadeřnictví Karla Dvořáka a obchod modistky Idy Kroužkové. Původní prostory městské spořitelny dodnes slouží svému účelu.

Jihočeská výstava v Táboře spojená s výstavou čsl. válečnictví 23. 6. – 18. 8. 1929
Výstavní areál Jihočeské výstavy se rozprostíral na ploše 12,8 ha v místech dnešní zástavby ulic U Stadionu Míru a Politických vězňů a na místě Stadionu Míru a Sokolské plovárny (Jordánká pláž). Projekt výstavy vypracovali táborští rodáci prof. Theodor Petřík a architekt Jan Chomutovký. Výstavní pavilony projektovali ze dřeva, protože po jejím skončení měl být celý areál rozebrán, až na pavilon Obchodu, který měl být jednoduše adaptován na tělocvičnu pro sokoly (dnes sportovní hala Stadion Míru, Kvapilova ulice čp. 1579/1). „Koncepce výstavy z roku 1929 byla poměrně složitá. Hlavní úlohu přebíralo československé válečnictví. Významnou roli ale měl československý a hlavně jihočeský průmysl, zemědělství, obchod a školství.“[1] Areál výstaviště s pavilony byl ukázkou vrcholného funkcionalismu a soudobé moderní architektury. Za vstupní branou s pokladnami se nacházelo jádro celé dispozice, slavnostní prostranství s reklamní svítící věží, která reflektory osvětlovala celé výstaviště. Po levé straně se nacházeli pavilon dřevoprůmyslu a pavilon Ministerstva národní obrany s výstavou československého válečnictví, po pravé straně menší pavilon kovoprůmyslu a větší pavilon textilního průmyslu a za nimi pavilon zemědělství a zahradnická výstava. Proti pokladnám z druhé strany slavnostního prostranství se rozkládal pavilon obchodu, živností a průmyslu v pravém křídle a v levém výstavy hlavního města Prahy, ministerstev, zemských úřadů, peněžnictví a pojišťovnictví, měst českého jihu a odborného školství. Vlastní pavilon mělo i město Písek či místní pivovar. V areálu byly tři velké restaurace.

Výstavu otevřel 23. června její hlavní protektor ministerský předseda František Udržal. Přítomno bylo mnoho místních i přespolních hostů civilních i z vojenských kruhů. O týden později 30. června 1929 výstavu navštívil prezident Tomáš G. Masaryk. Bohužel 4. července přišla větrná smršť, která smetla výstavní areál. Množství pavilonů bylo poškozeno, některé byly zcela zničeny, škoda byla vyčíslena na 850.000 Kč. Naštěstí se podařilo dát areál v poměrně krátké době do pořádku. V průběhu výstavy se uskutečnilo velké množství sjezdů různých regionálních a celostátních spolků, korporací a politických stran.

Theodor Petřík a Tábor

  • Přístavba a adaptace Občanské záložny (1910), Žižkovo náměstí 10
  • Přestavba domu čp. 327 (1911) Převrátilka
  • Vila manželů Novotných (1913), Příběnická čp. 1105
  • Náčrt továrny na stávkové a pletené zboží v Táboře (1913)
  • Adaptace Městské spořitelny (1914), Žižkovo náměstí čp. 3/4 (dnes radnice)
  • Návrh družstevní sušárny a továrny melasových krmiv v Táboře (1916)
  • Úpravy v interiéru táborské radnice (1917), Žižkovo náměstí čp. 1
  • Přestavba místností pro filiálku Živnostenské banky v Táboře (1917–1918), Palackého třída čp. 348
  • Jihočeská uzenárna v Táboře (1918/1920)
  • Návrh rozšíření a vybudování továrny na poživatiny v Táboře, konzervárna (marmeládovna, moštovna a sušárna, 1918)
  • Rozhledna Hýlačka (1919, shořela 2012), Tábor – Větrovy
  • Adaptace (nástavba 2. patra) domu prof. Kroupy (1922, ve spolupráci s manželkou Miladou Petříkovou-Pavlíkovou), Střelnická čp. 224
  • Městská (Česká) spořitelna (1923, novostavba), Třída 9. května čp. 518
  • Dům pana Kováře (1926), Nádražní ulice, provedeno
  • Pavilon Jihočeské výstavy (1928–29, ve spolupráci s Janem Chomutovským),
  • Kasárna 305. dělostřeleckého pluku v Táboře (1930, ve spolupráci s Ing. J. Kerhartem, někdejší kasárna Jana Žižky z Trocnova, v současné době téměř zbourané)

Bibliografie

[1] Martin ZUBÍK, Slavné stavby Theodora Petříka, Praha 2014, s. 44 a 47.

Eva Hubičková, Jihočeská výstava v Táboře 1929 spojená s výstavou válečnictví – profesor Theodor Petřík a tábor, Příbram 2009

Karel Thir, Staré domy a rodiny táborské, Tábor 1920

Martin Zubík, Slavné stavby Theodora Petříka, Praha 2014

Text: Jitka a Lenka Vandrovcovy