Aleš Slavík
Aleš Slavík (*1949 Tábor) je absolventem Střední průmyslové školy keramické v Bechyni, ale své výtvarného vzdělání získával již ateliérech a lekcích malířů Marie Kroupové a Karla Valtera. Pracoval v mnoha zaměstnáních jako výtvarník a výstavník, touha po poznání jej však v 70. letech zavedla na paluby československých zaoceánských lodí. Námořnická zkušenost jej přivedla na kapitánský můstek říční plavby a ještě donedávna se vracel za kormidlo pražských výletních lodí na Vltavě. Domovským přístavem je Alešovi Slavíkovi Tábor a ateliér v Klokotské ulici, kde se trpělivě učí, jak sám říká, od starých mistrů jejich malířskému řemeslu a do svých obrazů přepisuje zprávu o věčném bytí. Aleš Slavík se zabývá kresbou, klasickou malbou na plátno a na dřevo a věnuje se také podmalbě na sklo. Jeho inspirací je umění lidových autorů i největších umělců historie, ale také tvůrců pravoslavných ikon. Věnuje se též restaurování nebo portrétní malbě. Ve volné tvorbě jsou nejvýraznějším námětem andělé jako poslové zprávy o naději života. „Je mi ctí zasít zlatinky štěstí“, zní jedna z malířových myšlenek, které některá díla doprovázejí. Za celoživotní přínos ke kultivaci veřejného prostoru a dlouhodobé aktivní působení na táborské malířské scéně mu byla zastupitelstvem města udělena v roce 2019 cena města Tábora.
foto David Peltán
| Samostatné výstavy: | ||
|
|
|
