Helena Drdová

20. 5. 2021  •  publikoval(a): Jakub Smrčka  •  rubrika: Táboráci sobě

Helena Drdová se narodila v květnu 1946 v Táboře. Od roku 1962 navštěvovala umělecký směr Střední keramické školy v Bechyni. Po maturitě nastoupila do tehdejšího Muzea husitského revolučního hnutí, kde pracovala jako konzervátorka. V roce 1968 byla přijata ke studiu na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova – čeština, kde se věnovala studiu sochařství v ateliéru prof. Vladimíra Navrátila a doc. Bohumila Teplého. Studium absolvovala roku 1973 diplomovou prací, kamennou skulpturou „Život proti smrti“, která byla umístěna v Rozáriu olomoucké Flory. Za tuto plastiku byla oceněna pamětní medailí ke čtyřstému výročí založení univerzity.

V sedmdesátých a devadesátých letech vyučovala výtvarnou výchovu na Gymnáziu Pierra de Coubertina v Táboře. V letech 1981 – 2010 pracovala jako restaurátorka v Husitském muzeu v Táboře.

Helena Drdová se účastnila řady samostatných i kolektivních výstav v České republice, Rakousku a Německu. Je členkou Asociace jihočeských výtvarných umělců, v jejímž rámci také vystavovala.

Zásadní roli nejen v jejím osobním, ale i tvůrčím životě hrály a hrají její dvě dcery. V jejich dětských letech ji inspirovaly k ilustracím populárně naučné knížky o každodenním životě ve středověku – „Nepohádka“, konfrontujícím historickou realitu života lidí ve středověku s klasickými příběhy českých pohádek . Také dcerkám dotvořila řadu postaviček, kulis i scén do rodinného loutkového divadla. Později v dospívání a dospělosti jí jedna i druhá stávaly často modelem. Autorka se věnovala užité plastice i sochařskému portrétu. Těžištěm její tvorby je však lidská, převážně ženská postava v různých stupních stylizace a různých pozicích, odrážejících stavy mysli, city a emoce. Pracuje s keramickou hlínou, většina soch je pak odlita do bronzu.

taboraci-sobe