Jan Vítězslav Dušek
(8. 6. 1891 Makov – 2. 3. 1966 Tábor)
Táborský sochař a medailér J. V. Dušek se narodil v malé obci Makov nedaleko Jistebnice. Studoval na odborné škole sochařsko-kamenické v Hořicích, kde byl jeho učitelem táborský rodák prof. Václav Suchomel. Pod jeho vlivem Dušek později rozvíjel téma husitství, kterému se průběžně věnoval celý svůj profesní život. Stal se výborným kameníkem a znalcem sochařského materiálu. Počátkem roku 1914 byl přijat na vídeňskou Akademii výtvarných umění. Studium ale ukončila válka a po mobilizaci nastoupil k 75. pěšímu pluku se sídlem v Jindřichově Hradci. Během první republiky Dušek často studoval, tvořil a vystavoval v zahraničí. V Paříži docházel na Académie de la Grande Chaumière k prof. Bourdellovi (1921), souběžně studoval dějiny umění, pobýval v Bruselu, v Londýně, v Německu atd. V roce 1922 si Dušek postavil v Táboře dům s ateliérem. Mezi jeho nejvýznamnější mezinárodní úspěchy patřilo získání bronzové medaile v Paříži na VIII. olympiádě v roce 1924 za bronzového Lučištníka a stříbrná medaile na Výstavě dekorativního umění v Paříži v roce 1925. V roce 1943 mu byla udělena Jihočeská výtvarná cena za reliéf Madona a dosavadní sochařskou tvorbu. Jedno z posledních děl vytvořil v roce 1958 pro Strakonice, když mu bylo 67 let. Dílo táborského sochaře J. V. Duška udivuje svou rozsáhlostí. S jeho plastikami a reliéfy se můžeme setkat hlavně v jižních Čechách, v podobě pomníků obětí 1. a 2. světové války, pamětních desek věnovaných osobnostem veřejného života, nebo funerálních skulptur na místních hřbitovech.
text: Lenka Zajícová
Tváře jižních Čech 2023