Japonské imprese

29. 5. 2018  •  publikoval(a): Jakub Smrčka  •  rubrika: Archív - koncerty

30. 5. 2018 v 18:00, Husitské muzeum, gotická síň Staré radnice, Tábor, Žižkovo nám. 1

Účinkují: Daniel Forró – klavír, elektronika | Ludmila Peřinová – recitace, zpěv | Čieko Forró – recitace

Výběr ze skladeb různých stylů inspirovaných japonskou hudbou a kulturou, improvizace | Japonská poezie a verše | beseda o Japonsku

plakat-japonske-imprese-2018

MgA. Daniel Forró, Ph.D. – multižánrový skladatel, aranžér, multi-instrumentalista, studiový a koncertní umělec, improvizátor, sound designer, pedagog, muzikolog, publicista a polyglot. Hudbu studoval od 8 let, absolvent brněnské konzervatoře a JAMU. Od roku 2003 žije v Japonsku – kromě kompoziční, aranžérské, studiové a koncertní činnosti vyučuje hudbu a cizí jazyky, působí jako překladatel, porotce hudebních soutěží a propagátor evropské a české kultury a hudby.

Komponuje od 14 let, dosud vytvořil několik tisíc skladeb autonomní i užité hudby téměř všech žánrů. Využívá polystylovou syntézu historické, etnické hudby, prvků jazzu, rocku i popu s principy Nové hudby. Za svůj hlavní směr považuje elektronickou, počítačovou a mikrointervalovou hudbu. Z jeho japonských projektů jmenujme Ongaku genki nó (edukační a stimulační koncerty pro děti) a Body Music Therapy (relaxační hudba pro muzikoterapii).
Jako interpret v různých žánrech má za sebou několik tisíc koncertů. V letech 1973-1984 byl členem brněnských souborů – rocková skupina Progres 2 (podílel se na první československé rockové opeře Dialog s vesmírem), folkové sdružení Vondrák-Bodlák, pop-rockový Bronz aj. Od roku 1983 vystupuje sólově pod názvem Forrotronics s programem multižánrové elektronické, počítačové, mikrointervalové i improvizované hudby, představoval tak jediný soubor svého druhu v Československu a ČR. V Japonsku na sólových klavírních, varhanních a cembalových recitálech propaguje českou hudbu, hraje i svou elektronickou hudbu.
Od roku 1975 se věnuje pedagogické činnosti – jako pedagog JAMU od roku 1990 vedl Oddělení EA a počítačové hudby a Kabinet EA nástrojů, vyučoval v kursech pro externisty i na Mistrovských letních kursech. V letech 1999-2003 byl lektorem Rockových kursů. V Japonsku působí jako hostující profesor na Aichi Arts University. Jako muzikolog, lektor i interpret spolupracuje s japonskými organizacemi – Společnost Leoše Janáčka, Společnost Bohuslava Martinů, Česko-japonská společnost. V roce 2014 o něm centrální japonská televize NHK natočila a vysílala hodinový dokument.

Autor deseti odborných publikací a skript, mnoha seriálů a článků a několika set recenzí a testů v hudebních časopisech. V letech 1989-2003 provozoval v Brně Muzeum elektro-akustických hudebních nástrojů, jediné svého druhu v zemi, byl zakladatelem a předsedou Společnosti pro mikrointervalovou hudbu (1995-2003) a Společnosti pro kreativní hudební improvizaci (2001-03). V letech 1992-2003 spolupracoval se světovými výrobci hudební elektroniky (Yamaha, Korg, Technics) a jejich distributory v mnoha evropských zemích jako specialista, expertní poradce, demonstrátor a lektor pro elektronické nástroje, MIDI, studiovou technologii a počítače. V roce 1993 se stal jedním z prvních hráčů na světě na syntetizér Yamaha VL1. Je členem brněnského Sdružení Q, Společnosti pro EA hudbu, Klubu moravských skladatelů, OSA, DILIA a Intergram.

PhDr. Ludmila Peřinová, Ph.D. vyučuje řadu hudebně teoretických a psychologicko-pedagogických předmětů na konzervatoři v  Českých Budějovicích a zpěv (včetně klavírní korepetice) na ZUŠ O. Nedbala v  Táboře. Intenzívně se zabývá odbornou publikační a hudebně organizační činností. V  roce 2011 založila a dosud vede Mezinárodní společnost Oskara Nedbala se sídlem v  Táboře a výrazně působí také v  Ústavu pro propagaci díla a odkazu Vítězslava Nováka v  Kamenici nad Lipou. To vše doplňuje vlastní koncertní pěveckou praxí (často za klavírní spolupráce své sestry MgA. Evy Peřinové) a tvorbou literárně hudebních projektů.

Ludmila Peřinová píše poezii od svých 15 let. Již v mládí byla vícekrát oceněna na národních literárních soutěžích (např. Chodovská mísa). Od dětství se věnuje také recitaci. Svoji tvorbu ráda spojuje s  dalšími druhy umění. Fotograf Jára Novotný vytvořil na podkladu jejích básní výstavní soubor s  názvem Věčná inspirace (2000). Fotograf Miroslav Zámečník použil Ludmiliny verše na pozadí elektronické hudby Daniela Forró ve svých audiovizích Obrázky pro duši (2001). Díky umělecké spolupráci s violoncellistou a básníkem Janem Škrdlíkem vznikly v letech 2013–2016 kromě několika hudebně literárních pořadů také internetové sbírky Reflexe a Dialogy. V roce 2015 L. Peřinová vydala sešit veršů věnovaný obětem holocaustu Triptych osvětimský. Letos vydává objemnou knižní sbírku Noční bdění s  vlastními ilustracemi. Zde v  podstatném výběru předkládá to dominantní ze své dosavadní tvorby, která čítá na čtyři stovky básní.

Zatímco v poezii z přelomu tisíciletí (odkud pochází i textová složka Songů pro Lilu) převládají drobné až miniaturní útvary, často rytmicky precizní s pravidelným rýmem, lehce navozenou impresí a melodičností, v tvorbě pozdější a zejména současné se autorka přiklání k  delším textům s  převahou volného verše, námětově závažnějším, obvykle existenciálně či thanatologicky laděným, až mystického charakteru. Nezřídka je sdružuje do samostatných tématicky sevřených celků (např. Ó Ty, ódy a invokace egyptské, Řecký cyklus, Dopisy Hérakleitovi, Vzkazy světicím, Fragmenty z  cesty k  celistvosti).
Umělecký dialog s  Danielem Forró byl v  letošním roce 2018 obnoven. Vydáním revidovaných Songů pro Lilu (komponovaných v letech 2000–2001) začíná další spolupráce ústící do nových počinů – melodramů a dalších písní.

Čieko Forró – vystudovala kompozici na křesťanské Došiša University v Kjótu (absolvovala ji katolickou Mší), a kompozici barokní fugy na Mistrovských letních kursech JAMU u Daniela Forró.

V Japonsku založila kulturní agenturu Daikiči Bunka Kikaku, v roce 2010 založila fan klub D. Forró – CLUB DANIEL a do roku 2014 vydávala stejnojmenný kulturní časopis. S Danielem spolupracuje na jeho koncertech – moderuje je a hrají jako klavírní duo. Důležitou součástí jejich akcí je propagace českých reálií, kultury a hudby. Čieko s Danielem také organizuje cesty japonských přátel do České republiky – v roce 2010 přivezli dámský soubor tradičních japonských nástrojů Sakura, o rok později kromě dalších hostů i hráčku na koto a tři tanečnice, v roce 2012 umělci mezi hosty nebyli a Daniel koncertoval sólově. Letošní výpravy se účastní zpěvačka Keiko Wakizaka a s dalšími českými umělci toto “Jarní turné 2018 – Japonské imprese” v Brně zahájili.