Oskar Nedbal
(26. 3. 1874 Tábor – 24. 12. 1930 Záhřeb)
Přední český hudební skladatel a mezinárodně uznávaný violista a dirigent Oskar Nedbal se narodil do rodiny táborského advokáta a propagátora hudby Karla Nedbala, který stál u zrodu Hudebního spolku (dnes Táborského symfonického orchestru Bolech). Oskar nejprve studoval od devíti let na táborském gymnáziu a po dvou letech přešel na pražskou konzervatoř. Vystudoval hru na housle a později se věnoval hře na violu. V roce 1891 se stal žákem světově uznávaného hudebního skladatele Antonína Dvořáka, který na konzervatoři vyučoval hudební kompozici. Spolu s houslistou Josefem Sukem, svým nejlepším přítelem, a Vítězslavem Novákem patřili mezi Dvořákovy nejvýznamnější žáky. Tentýž rok se u prof. Hanuše Wihana zformovalo tzv. „České kvarteto“, studentské těleso ve složení: Karel Hoffman – 1. housle, Josef Suk – 2. housle, Oskar Nedbal – viola a Otto Berger – violoncello. Soubor získal mezinárodní úspěch, absolvoval přes tisíc koncertů po celé Evropě. Nedbal v něm působil do roku 1906 a mezitím spolupracoval jako dirigent s dalšími orchestry. Jeho kariéra strmě stoupala. Ve Vídni (v období 1906‒1918) se vypracoval na jednoho z nejrespektovanějších dirigentů Evropy (v Tonkünstlerorchestru). Současně komponoval svá nejznámější díla, kterými proslul i na světové úrovni, např. operety Polská krev a Vinobraní. Roku 1923 přijal nabídku stát se ředitelem Slovenského národního divadla v Bratislavě i přes finanční těžkosti této instituce. Přestože mělo divadlo pod jeho vedením vysokou uměleckou úroveň, kvůli jeho špatným hospodářským výsledkům se Nedbal psychicky i fyzicky vyčerpával. Jeho tragický osud se naplnil na Štědrý den v roce 1930 v Záhřebu, kde spáchal sebevraždu skokem z okna.
text: Lenka Zajícová
Tváře jižních Čech 2023