Prusko – rakouská válka 1866 a její dozvuky na Táborsku
10. září 2016
Prusko-rakouská válka byla první moderní blesková válka (Blitzkrig). Její vypuknutí zapříčinilo několik událostí. První z nich byl způsob sjednocení Německa. Na základě velkoněmecké koncepce by se Německo sjednotilo pod nadvládou rakouského císaře jako volná federace jednotlivých zemí. Takové Německo by se skládalo z Německého spolku a celého rakouského císařství. V rámci maloněmecké koncepce by došlo ke sjednocení území Německého spolku bez Rakouského císařství pod vládou jediného panovníka, pruského krále. Dalším ohniskem konfliktu byla Polabská vévodství Šlesvicko a Holštýnsko, které si mezi sebou rozdělilo Prusko a Rakousko po Prusko-rakousko-dánské válce roku 1864. Poslední příčinou války byla snaha Italů o sjednocení svého území i s rakouským Benátskem. Proto italské království uzavřelo 6. dubna spojeneckou smlouvu s Pruskem.
Na jaře roku 1866 bylo jasné, že válečnému konfliktu už nic nezabrání. Všechny zúčastněné země začali mobilizovat své armády a aktivovat své spojence. Rakousko mělo za spojence hlavně země Německého spolku: Bavorsko, Sasko, Württembersko, Hanoversko, Bádensko a další. Prusko podporovali měnší státy německého spolku: Mecklenbursko, Anhaltsko, Brunšvicko a další. Francie, Velká Británie a Rusko se válečného se do válečného střetnutí odmítli zapojit.
Prusko-rakouská válka začala 17. června 1866, kdy Rakousko vyhlásilo válku Prusku. Rakousko obdrželo vyhlášení války od obou svých nepřátel 20. června. V té době již Prusové ovládali celé území Saska a 22. června překročili hranice Českého království. Nejprve do Čech pronikla přes Šluknovký výběžek Labská armáda pod velením generála Herwartha von Bittenfeld, poté 1. armáda prince Bedřicha Karla přes Žitavu a jako poslední 2. armáda korunního prince Bedřicha na Broumovsku. Všechny tři pruské armády operovali samostatně podle předem připraveného plánu velitele pruského generálního štábu Helmuta von Moltke. Kromě jediné bitvy, bitvy u Trutnova 27. června, Prusové všechny vyhrály.
Rakouská Severní armáda se seskupila pod velením polního zbrojmistra Ludvíka Benedeka v Olomouci kvůli obraně Vídně. Přesun Severní armády čítající 254 000 mužů do východních Čech započal 18. června 1866. Zde se armáda měla spojit s Jizerskou armádou (saská armádou pod velením korunního prince Alberta a „česká“ armáda pod velením generála Clam-Gallase, 60 000 mužů).
K rozhodující bitvě došlo 3. července 1866 u Hradce Králové (u Sadové). Proti sobě stanulo na 400 000 vojáků. Prusko hlásilo ztrátu 9 172 mužů, Rakušané a Sasové 44 313 (jedná se o padlé, raněné, pohřešované a zajaté, celková čísla se různí). Obě bojující strany ztratily cca 11 000 koní. Největší bitva svedená na českém území znamenala pro Rakousko prohru, po které následoval ústup až za Dunaj k Vídni. Při postupu obou armád přes území Moravy došlo ještě k několika menším bitvám (Tovačov, Dub a Lamače), než bylo v Mikulově podepsáno 26. června příměří. K pruskému útoku na Vídeň nakonec nedošlo, protože vojsko bylo vyčerpáno neustálými pochody a stiženo epidemií cholery.
Mírová smlouva byla podepsána 23. srpna 1866 v Praze. Smlouva garantovala územní celistvost Rakouska kromě Benátska, které získalo italské království. Rakousko muselo vystoupit z Německého spolku a vzdát se veškerých práv na Holštýnsko. Navíc mělo vyplatit Prusku válečnou náhradu ve výši 40 milionů zlatých, ale částka byla snížena o pohledávky v Holštýnsku a kompenzaci za pruské rekvizice na okupovaných územích. Sasko si také zachovalo územní celistvost, ale muselo vstoupit do Severoněmeckého spolku. Vnitropolitickým důsledkem války se stalo rakousko-uherské vyrovnání v roce 1867.
Na italské frontě Jižní armáda pod velením arcivévody Albrechta Fridricha Rakousko-Těšínského záhy dobojovala. Italové prohráli u Custozy 24. června 1866 a nakonec ještě námořní bitvu 18.–20. července 1866 o ostrov Vis (Lissa). Příměří bylo na italské frontě uzavřeno 12. srpna v Cormóns. Brzy poté začali Rakušané vyklízet území Benátska.
Tábor se začal na válku připravovat již v polovině června 1866. Obecní zastupitelstvo tehdy jednohlasně přijalo zřízení vojenského špitálu v Adámkovském domě, kde tehdy sídlil c. k. okresní soud. Vojenský špitál nakonec nebyl uveden do provozu. Místní obyvatelé si začali zabezpečovat a schovávat svůj cennější majetek a zároveň se věnovali i sbírkové činnosti (finance, oblečení, obvaziva atd.). Z finanční sbírky komitétu k podporování raněných vojínů z města a okresu táborského vznikla Laufbergrova nadace, která finančně podporovala rodiny invalidů a padlých. Místní řezníci, hostinští, obchodníci a řemeslníci měli povinnost zásobit se vším potřebným (mouka, zelenina, hrách, kroupy, káva, rýže, pivo, víno, kořalka, maso, seno, oves, žito).
Na počátku srpna 1866 se objevili první Pruské oddíly na území táborského okresu. Táborem protáhlo ve dnech 11. až 17. srpna přes 25 000 Prusů, z nichž se jich 5 248 ubytovalo ve městě a na předměstí. Pěchota se ubytovala ve městě v obecních budovách (kasárna, školy, divadlo) a u soukromníků, jezdectvo na předměstí. Majitelé nemovitostí, kteří ubytovali pruské vojáky, měli nárok na finanční náhradu, pokud se o ni přihlásili. Za důstojníka dostali náhradu 2 zlaté za den a za řadového vojáka 50 krejcarů. Místní si na náhradách přišli na 3 123 zlatých. Samotná táborská obec vyčíslila pohledávky za průchod Prusů na 17 321 zlatých 54 krejcarů, ale odškodněna byla na základě dekretu c. k. místodržitelství v Praze 10 217 zlatými 36 krejcar.
Následkem průtahu Prusů městem a jeho okolím vypukla epidemie cholery. V Táboře zemřelo na choleru 12 Prusů. Většina z nich zemřela v lazaretu, který si sami Prusové vytvořili ve zřizované hospodářské škole. Tento lazaret byl vydržován z městských peněz, které na něj vydalo 1 759 zl. 37 kr. U civilního obyvatelstva propukla epidemie cholery na konci srpna. Počet obětí dosáhl téměř na 120 lidí (Tábor měl cca 6 500 obyvatel). Například v Mladé Vožici zemřelo na choleru 42 lidí, v Bělči a Dobronicích u Bechyně 30. Prusko-rakouská válka a následná epidemie cholery zasáhli mimo jiné i do školního vyučování. Začátek školního roku 1866-67 byl dvakrát odkládán. Běžně začínal školní rok v polovině září, druhý odložený termín byl 1. října. Mládež do lavic zasedla 16. října, kromě nově otevřené Královské české vyšší hospodářské a hospodářsko-průmyslové školy, která své brány otevřela až 26. listopadu 1866.
Mgr. Lenka Vandrovcová
