Sobotníci v Památníku dr. Edvarda Beneše
22. září 2018
V září 2018 jsme se sešli se Sobotníky u Památníku dr. Edvarda Beneše v Sezimově Ústí, který byl 28. června 2018 znovu otevřen po reinstalaci zdejší expozice. Sobotnická vycházka byla tentokrát zaměřena právě na osobu dr. Edvarda Beneše, který zemřel 3. září 1948 ve své vile v Sezimově Ústí. Připomněli jsme si nejen úmrtí druhého československého prezidenta, ale hlavně jsme zavzpomínali na jeho život v Sezimově Ústí a prohlédli si novou expozici.
Edvard Beneš s manželkou Hanou zakoupili na jaře 1930 pozemek nad soutokem Lužnice s Kozským potokem, kde si nechali postavit letní vilu. Autorem projektu vily byl architekt Petr Kropáček. Stavbu provedla stavební firma Antonína Soumara z Tábora v letech 1930–1931. V průběhu třicátých let došlo ještě k několika stavebním úpravám objektu podle projektu architekta Otakara Fierlingera. Stavební práce opět provedla firma Antonína Soumara. Pozemek kolem vily byl postupně zvětšen na plochu 11 ha. Zahradní kompozici kolem vily manželů Benešových projektoval Otakar Fierlinger. O zahradu pečovali manželé Benešovi s velkou láskou. Při každém pobytu v Sezimově Ústí nejdříve obešli celou zahradu, aby zjistili, co kde kvete a co nového vyrostlo. O stromy se staral Edvard Beneš a Hana Benešová o květiny, zejména o rozsáhlé alpinum pod jižním průčelím vily.
Vilu v Sezimově Ústí využívali manželé Benešovi k víkendovým pobytům, o letní dovolené a o svátcích. Po zvolení Edvarda Beneše prezidentem se jeho vila stala oficiálním sídlem prezidenta republiky. V Sezimově Ústí proto prezident Beneš přijímal i delegace ze zahraničí, např. v dubnu 1936 zavítal do Sezimova Ústí Austin Chamberlein, bývalý britský ministr zahraničních věcí. Kvůli jeho příjezdu byla narychlo dokončována úprava silnice vedoucí kolem plotu Benešových.
Manželé Benešovi podpořili svými financemi mnoho projektů a fondů v Sezimově Ústí. Přispěli na zřízení telefonu v obci, výstavbu chodníků a silnic (veřejné práce), regulaci Kozského potoka od nového mostu k soutoku, na stavbu mostu přes Kozský potok, archeologický výzkum, na vánoční nadílku, odboru Ochrany matek a dětí, okrašlovacímu spolku dávali manželé Benešovi každoročně finanční příspěvek ve výši několika tisíc korun.
Sezimoústečtí obyvatelé si každoročně připomněli oslavu narozenin Edvarda Beneše. Kolem 28. května uspořádali slavnost, v jejímž rámci se konal koncert, lampionový „průvod“ na lodích na Lužnici, který obvykle Benešovi sledovali ze své zahrady, a ohňostroj. K 50. narozeninám dostal Edvard Beneš čestné občanství, které potvrdilo 19. května 1934 obecní zastupitelstvo na své schůzi. Diplom čestného občanství zhotovil malíř Láďa Tousek z Tábora. Za okupace bylo Edvardu Benešovi čestné občanství zrušeno, ale 19. července 1945 ho Místní národní výbor znovu obnovil. Diplom čestného občanství předala delegace zástupců MNV Sezimovo Ústí 9. dubna 1946 v Praze do rukou prezidenta. Diplom zhotovil malíř a grafik K. Štech a předal ho předseda MNV Josef Veřtát. Při této příležitosti pozvali zástupci MNV prezidenta na prohlídku podniku MAS v nové části Sezimova Ústí, zvané Baťov. Oficiální prezidentská návštěva Baťova se konala 24. dubna 1946 a ČTK z ní pořídila fotoreportáž.
O deset let dříve, 30. července 1936, kolem Sezimova Ústí proběhli běžci s olympijskou pochodní. Jedné z předávek přihlížel Edvard Beneš a početné obecenstvo ze Sezimova Ústí a okolí. Na počest prezidenta pojmenoval táborský automotoklub mezinárodní motocyklové závody Motocyklový okruh prezidenta Dra. Edvarda Beneše. Závod se poprvé konal v srpnu 1946. Na připravené tribuně na Husově náměstí přihlíželi závodu manželé Benešovi. O rok později, 17. srpna 1947, byla na tribuně pouze Hana Benešová. V roce 1948 se motocyklový závod již neuskutečnil, neboť byl pro nemoc Edvarda Beneše odložen.
Poté, co Edvard Beneš přijal 27. února 1948 slib členů nově jmenované vlády Klementa Gottwalda, odjel natrvalo do Sezimova Ústí. Na důkaz protestu vůči převzetí moci komunisty odmítl vyvěsit na své vile prezidentskou standartu, která tu během jeho pobytů vždy zavlála. Standarta se na vile objevila až 7. března 1948 po návštěvě Klementa Gottwalda v Sezimově Ústí. Po Vítězném únoru zvažoval Edvard Beneš několikrát abdikaci. V Sezimově Ústí se ocitl v izolaci, na politiku v Československu měl již jen malý vliv. Proti komunistické moci vystoupil už jen v květnu 1948, kdy odmítl podepsat novou ústavu. Abdikace Edvarda Beneše 7. června 1948 formulovaná, aby vyzněla tak, že se prezident vzdává úřadu ze zdravotních důvodů, znamenala definitivní konec demokracie v Československu. Edvard Beneš ztratil abdikací každodenní náplň své činnosti, žil politikou. Na koci srpna 1948 se začaly projevovat zdravotní problémy, kterými Edvard Beneš léta trpěl. Do Sezimova Ústí byla povolána Miluše Kapsová, která až do smrti pečovala o Tomáše G. Masaryka. Edvard Beneš zemřel ve své vile v Sezimově Ústí v podvečer 3. září 1948.
Edvard Beneš si ještě za svého života vybral místo, kde chtěl nechat zbudovat svoji hrobku. Úkolem pověřil Pavla Janáka, architekta Pražského hradu. Po smrti dr. Beneše byla zahájena výstavba hrobky v prostoru pod Kazatelnou. Dělníci stavební firmy Antonína Soumara pracovali ve dne v noci, aby stihli hrobku dokončit do pátku 10. září, kdy proběhl pohřeb. Tělo Edvarda Beneše bylo v sobotu 4. září převezeno do táborské nemocnice, kde bylo nabalzamováno. V neděli měli lidé možnost rozloučit se s bývalým prezidentem v Sezimově Ústí. V noci z neděle na pondělí byl Beneš převezen do Prahy. Tělo bylo vystaveno v Památníku národního osvobození na Vítkově. Státní pohřeb se konal ve středu 8. září 1948 v Praze. Tělo druhého československého prezidenta bylo do Sezimova Ústí převezeno opět v noci z 8. na 9. září. Ve čtvrtek 9. září měli lidé znovu možnost rozloučit se se zesnulým na letní verandě. V pátek 10. září v 11 hodin začal pohřeb Edvarda Beneše, který ohlásil kostelní umíráček a siréna podniku MAS. Na prostranství před hrobkou se shromáždili oficiální účastníci pohřbu. Církevní hodnostáři, pražský arcibiskup Josef Beran a budějovický biskup Josef Hlouch, provedli výkrop hrobky. Rakev s tělem Edvarda Beneše přinesli k hrobce zaměstnanci Kanceláře prezidenta republiky a domácnosti zemřelého. U hrobu krátce promluvili profesor Dr. Bednář a arcibiskup Beran. Za zvuků státní hymny byla rakev spuštěna do hrobu. V následujících dnech navštívily Benešovu hrobku tisíce lidí.
Hrobku Edvarda Beneše nechávala paní Hana pro veřejnost přístupnou až do své smrti 2. prosince 1974. Poté se poměry ve vile a zahradě změnily. Po vypořádání dědictví Hany Benešové se z její vily stalo rekreační zařízení Úřadu předsednictva vlády ČSSR. Urna s popelem Hany Benešové byla v červnu 1975 uložena do žulového kvádru pod Benešovou bustou na jeho hrobce. Areál prezidentské vily se zahradou byl pro veřejnost uzavřen až do března 1990. Vila, zahrada, hrobka a Památník dr. Edvarda Beneše prezidenta republiky představují trvalou připomínku manželů Benešových v Sezimově Ústí.
Mgr. Jitka Vandrovcová
