Vila, park a hrobka Edvarda Beneše

24. 2. 2026 • publikoval(a): Kateřina Mikulandová • rubrika: Nezařazené, Památník dr. Edvarda Beneše

Vila

Vila Hany a Edvarda Benešových byla vystavěna v letech 1930 až 1931 podle projektu architekta Petra Kropáčka. Stavební práce realizovala táborská stavební firma Antonín Soumar. Vypracování projektu i stavba probíhaly za přímé účasti manželů Benešových.Podle jejich představ měl dům připomínat venkovská stavení na jihu Francie, přáli si nejen hladké zdi a nízké střechy, ale též světlé místnosti.
V létě 1937 se Benešovi rozhodli vilu dostavět. Podle projektu architekta Otokara Fierlingera byl přistavěn na severozápadní fasádu nový trakt se sallou terrenou a terasu před jihozápadním průčelím zastínila obloučkovitá lodžie.
Obytné a užitkové prostory byly v dvoupodlažním domě rozloženy do dvou členitých křídel. Společenské a obytné místnosti byly umístěny na jihozápadní stranu, v křídle situovaném k Lužnici. Prostorné světlé místnosti měly hladké stěny, pouze v obytné hale a pracovnách obsahovaly niky s poličkami. Strop obytné haly dekorovaly dřevěné trámy a strop Benešovy pracovny měl celodřevěné obložení. Neokázalé, účelné schodiště vedoucí z vestibulu zdobil v patře dřevěný sloupek.
Vila opatřená pískově žlutou omítkou a zeleným nátěrem okenic přirozeně kontrastovala s travnatou plochou i listnatými a jehličnatými dřevinami. V listopadu 1973 sepsala Hana Benešová závěť, v níž odkázala část mobiliáře a vilu s přilehlými pozemky Muzeu husitského revolučního hnutí v Táboře. Po její smrti převzal v roce 1975 tyto nemovitosti Okresní národní výbor v Táboře. Koncem roku 1975 byl mobiliář z vily odvezen do depozitáře a dům smluvně převeden do majetku Úřadu předsednictva vlády ČSSR.

Park a zahrada

Autorem zahradní kompozice, která vycházela ze zásad anglického krajinářského parku, se stal architekt Otokar Fierlinger. V okolí hlavního vstupu do vily byla jednoduchá zahradní úprava. Studna zde tvořila okrasný a funkční doplněk travnaté plochy. Obdélným zahradním parterem začínala soukromá část. Součástí parteru, založeného v prostoru mezi vilou a tenisovým kurtem, byla menší vodní nádrž.
Před jihozápadním průčelím se rozkládala volná travnatá plocha a u terasy vily se nacházel zahradní bazén. Bazén měl vyústěný přepad ve svahu pod parkovou cestou, bahnité místo bylo na radu Karla Čapka ohraničeno zídkou a sokly, čímž vznikla tůňka. Benešovi ji pojmenovali Čapkova studánka. Ve svahu nedaleko studánky bylo založeno rozsáhlé alpínum.
Kromě plastik a keramických váz umocňovaly rozmanitost zahradních zákoutí drobné architektonické stavby: altány, pergola. Komunikace, citlivě vedené rozlehlým areálem, propojovaly jednotlivé objekty s prostory pro meditaci a sport (tenisový kurt, přístaviště na Kozském potoce). V letech 1932 až 1938 se rozloha parcely zvětšila o pozemky, které Beneš postupně přikupoval. Rozšířením získala zahrada parkový charakter a přírodní hranice. Parcelu na jedné straně vymezovala řeka Lužnice a Kozský potok, na straně druhé Starotáborský les.
Výsadbu rostlin prováděl nejen zahradník, ale i Hana a Edvard Benešovi. Zahradničení se pro manželský pár stalo jednou z hlavních relaxačních činností. V roce 1936 byl na okraji pozemku vybudován dům s bytem domovníka a kanceláří prezidentova tajemníka, tzv. správní vila.

Hrobka

Edvard Beneš si místo svého posledního odpočinku zvolil sám. Od léta 1947 se před rodinou a svými spolupracovníky netajil přáním, aby byl pohřben ve své milované zahradě. Místo se odpradávna nazývalo Kazatelna, neboť z pahorku podle lidové pověsti promlouval k věřícím Jan Hus.
O úpravě prostoru s výhledem na Sezimovo Ústí a soutok řeky Lužnice s Kozským potokem jednal Edvard Beneš také s architektem Pražského hradu Pavlem Janákem. Ten zaznamenal, že si prezident představuje prostou kamennou hrobku na skále. Podle architektovy koncepce se měl hrob při pohledu od řeky nacházet ve středu návrší pod severozápadním průčelím vily.
Stavbu v letech 1948 až 1949 realizovala stavební firma Antonín Soumar a František Koutenský z Tábora. V březnu 1950 Pavel Janák vyhověl přání Hany Benešové a na hrobku umístil bustu Edvarda Beneše, kterou vroce 1947 vytvořil sochař Karel Dvořák. Rakev s ostatky druhého prezidenta byla do hrobu uložena 10. 9. 1948, urna s popelem Hany Benešové 6. 6. 1975.
Prezidentova hrobka byla během života Hany Benešové přístupná veřejnosti. Nový vlastník nemovitosti – Úřad předsednictva vlády ČSSR – v roce 1975 přístup k hrobu uzavřel. Tento stav trval až do 24. 3. 1990, kdy seveřejnosti brána do zahrady opět otevřela. Úřad vlády České republiky se v roce 2008 rozhodl rehabilitovat architekturu hrobky vybudované podle projektu předního českého architekta Pavla Janáka.