Světový den vody – Zavadilka
18. března 2017
Téměř v předvečer Světového dne vody (22. 3.) sobotníci zakončili třídílné putování za vodou na Táboře na zavadilských studních. I když OSN vyhlásila jako téma letošního Světového dne vody odpadní voda, sobotníci si připomněli celou historii získávání pitné vody pro Tábor.
Právě oblast zvaná Zavadilka, která získala své jméno po někdejším zájezdním hostinci (Čekanice čp. 37), zásobovala vodou táborskou obec v podstatě od jejího vzniku. Ještě v 19. století se v této oblasti nacházely rybníky, které dřevěnými rourami přiváděly pitnou vodu do města až do Pražské ulice. Jenže ke konci 19. stol. začaly být kladeny určité hygienické normy na pitnou vodu a proto město muselo přijít s nějakým řešením. Problém byl vyřešen roku 1892, kdy došlo k vyhloubení první „Zavadilské“ studny a zřízení městské vodárny (dnes Vožická čp. 592/23). První studna, dodnes v provozu, má hloubku 14 m a je široká 6 m. Její součástí jsou ještě tři galerie o celkové délce 100 m. Z Městské vodárny byla pitná voda rozváděna po městě do stojánků (pítek), z nichž voda tekla do padesátých let 20. stol. V někdejší městské vodárně jsme naše sobotní putování zakončili.
Další ze sobotních zastavení se uskutečnilo v lesíku na Zavadilce. Zde se nachází ostatní studny, které dodávaly do města pitnou vodu. Tyto studny, dnes v majetku firmy COGEBI a. s., jsou v místech, kde se kdysi nacházely Zavadilské rybníky. Studny ztratily svou funkci jako zdroj pitné vody ve druhé polovině 20. století.
První sobotní zastavení nás čekalo na kopci nad Čekanicemi, kde se nachází dva vodojemy. Menší z nich pochází z roku 1936. Byl postaven společně s vodárnou Rytíř, která město a jeho okolí zásobovala pitnou vodou z Jordánu. Poté, co byla voda na Rytíři upravena, došlo k jejímu vyčerpání na čekanický vodojem. Tento vodojem se skládá ze dvou stejně velkých komor o celkovém objemu 3 000 m3. Druhý, větší, vodojem je v provozu od roku 1993, kdy nám z kohoutků začala vytékat voda z vodní nádrže Římov (úpravna vody Plav). Vodojem má stejně jako ten z roku 1936 dvě komory, každá pojme 6 000 m3 vody. Dvou komorové vodojemy mají výhodu v tom, že pokud dojde k pravidelnému čištění, nedojde k výpadku vody, protože vždy je jedna z komor v provozu. Oba čekanické vodojemy jsou v provozu a zásobují město pitnou vodou. V případě „nenadálé“ odstávky úpravny vody Plav nedojde k výpadku pitné vody pro Tábor. Do provozu je hned uvedena úpravna vody Rytíř. Takže, my, spotřebitelé žádné komplikace nepocítíme. Ve velkém čekanickém vodojemu sobotníci na vlastní „kůži“ pocítily, jak dokáže být voda „hlučná.“
Na závěr bych chtěla moc poděkovat paní Ing. Kateřině Tebichové ze společnosti ČEVAK a. s., která sobotníky zavedla na místa, kam by se běžně nedostali a procházku doprovodila i poutavým výkladem. Ještě bych chtěla poděkovat společnosti Jihočeský vodárenský svaz, která nám umožnila nahlédnout do velkého čekanického vodojemu.
Mgr. Lenka Vandrovcová