Žižkovo náměstí v proměnách času II

2. 5. 2020  •  publikoval(a): Jakub Smrčka  •  rubrika: Exkurze, Muzeum on-line, Přednášky, Videopřednášky

Videopřednáška (40 minut)

Historičky Husitského muzea v Táboře, Lenka a Jitka Vandrovcovy, pro Vás připravily další díl o proměnách ústředního prostoru města Tábora, dnešního Žižkova náměstí, v průběhu staletí. V druhém díle je řeč o objektech na severní a východní straně náměstí. Obsah přednášky je níže prezentován v textové podobě včetně fotografií:

Žižkovo náměstí v proměnách času II.

Jitka a Lenka Vandrovcovy

Podruhé jsme zavítali na Žižkovo náměstí. Tentokrát jsme si představili proměny domů čp. 2 až 11. Většina těchto domů získala svojí kamennou podobu po velkém požáru města v roce 1532. Na místě některých objektů se v minulosti nacházelo i více domů.

Zizkovo-namesti-Tabor_115_78_24_mDům čp. 2 vlastnil na počátku 16. století postřihač Václav Kučera z Trkova, který městu věnoval vesnici Zahrádku u Klokot. V roce 1554 získali dům Přehořovští z Kvasejovic. Jan Přehořovský dům přestavěl a zvýšil ho o jedno patro. Dům získal renesanční podobu se třemi štíty, která mu zůstala až do roku 1866. Jelikož byl císařským rychtářem, „prodlouženou rukou panovníka“ (zástupce panovníka v královském městě), propojil svůj dům s objektem radnice. Toto spojení mu umožnilo kdykoliv vejít do radnice, zejména na zasedání městské rady. Po smrti Jana Přehořovského v roce 1597 nechali konšelé dveře spojující radnici s domem Přehořovských uzamknout a opatřit železnou závorou, ale Přehořovští měli od dveří klíče. V majetku Přehořovských z Kvasejovic zůstal dům až do roku 1685, kdy ho prodal Kryštof Karel Přehořovský Janovi Jindřichovi Tobiášovi, důchodnímu písaři a správci místní pošty. V první polovině 19. století si první patro domu pronajímal císařský purkmistr Kašpar Walter, který opět obnovil průchod do radnice. Díky průchodu mezi oběma objekty, sloužil dům čp. 2 také k ubytování významných návštěv, např. císaře Josefa I. v roce 1703, císařovny Alžběty Kristýny, manželky císaře Karla VI., která tu nocovala při svých cestách do Karlových Varů v letech 1721 a 1732.

V roce 1861 se stal majitelem domu advokát Václav Kopp, který nechal v letech 1866–1867 dům přestavět. Při této přestavbě byly odstraněny tři renesanční štíty.

Zizkovo-namesti-Tabor_P1030700_m

Zizkovo-namesti-Tabor_P1030708_m

Roku 1871 zakoupil dům knihkupec Karel Janský. V majetku rodiny Janských zůstal dům až do roku 1926, kdy ho zakoupilo město pro potřeby muzea, ovšem prodávající Růžena Janská, učitelka v penzi, si vymínila, že v domě dožije. Paní Janská obývala byt v přízemí až do roku 1956. Mezitím sloužil zbytek domu městskému muzeu, knihovně, čítárně a městskému úřadu. Po roce 1956 byla provedena poslední přestavba domu do jeho současné podoby se třemi štíty. Od roku 1972 slouží dům jen pro potřeby městského národního výboru, respektive městského úřadu.

Zizkovo-namesti-Tabor_220_83 (1)_mDomy čp. 3 a 4 v minulosti často měnily majitele. V domě čp. 3 žil řadu let profesor zdejšího reálného gymnázia Martin Kolář nebo učitel hlavní školy Karel Květ. V roce 1890 koupila oba renesanční domy Městská spořitelna. Jelikož oba objekty byly ve špatné stavu a nevyhovovaly svou dispozicí spořitelně, byly v letech 1894–1895 zbourány.

Zizkovo-namesti-Tabor_182_80_12_mNa jejich místě vyrostl nový objekt v novorenesančním stylu za 83 902 zlatých 15 krejcarů. Příliš zdobená fasáda a pozlacená báňovitá střecha nikdy nezapadly svým vzhledem do náměstí. Proto se spořitelna odhodlala v roce 1914 k radikálnímu činu.

Podle projektu profesora architekta Theodora Petříka, zdejšího rodáka, byly novorenesanční štuková fasáda a báňovitá střecha odstraněny a na jejich místo přišla prostá fasáda se dvěma štíty a několika ozdobnými reliéfy a portálem nad dveřmi

Zizkovo-namesti-Tabor_594_81_18_m

Úprava budovy stála 14 500 K a trvala 10 až 14 týdnů. Objekt sloužil vedle spořitelny ještě městskému muzeu, obchodní škole a nakonec i městskému úřadu.

Zizkovo-namesti-Tabor_SV_0562_m

Dům čp. 5 patřil rodině Lichviců. Jan Lichvice nechal ve třicátých letech 16. století postavit kamenný dům, v němž provozoval šenk piva a vína, postřihačskou dílnu a prodej sukna. V roce 1569 získal dům Pavel Zalužský, císařský rychtář. Na konci svého života se dostal do dluhů, a proto po jeho smrti získala dům táborská obec. V roce 1613 koupil dům Pavel Kaplíř ze Sulevic. Kaplíř přišel o dům po stavovském povstání na počátku třicetileté války. Život si zachránil útěkem do zahraničí. Prázdný dům pro sebe získal generál Baltazar Marradas.

Po Marradasovi se na domě vystřídalo mnoho majitelů, např. karmelitáni z Malé Strany v Praze. Se vznikem táborského kraje byly místnosti v přízemí domu pronajímány pro kanceláře krajského úřadu a v prvním patře na úřednické byty. Při prvním číslování domů v Táboře tzv. josefinském získal tento dům číslo popisné 1 a vedle stojící kostel poslední číslo popisné. Na konci 19. století se stal Lichvicovský dům centrem společenského života. V hostinci Formanka se scházeli členové místních spolků, např. Měšťanská Beseda, Klub přátel umění a věd. Název Formanka byl odvozen od modelu formanského vozu, který se nacházel v hostinské místnosti. Ve třicátých letech 20. století zakoupili dům manželé Teverní, kteří tu otevřeli hotel Beseda. Podle legendy chodíval v nočních hodinách do Besedy na pivo rytíř Roland z táborské kašny za účelem odpočinku a občerstvení. Dům čp. 5 je od svých počátků spojen s pohostinství, které tu dodnes najdeme v restauraci Beseda. Navíc tu sídlí i minipivovar vařící polotmavý ležák Lichvice.

Zizkovo-namesti-Tabor_329_77_32_m

Dům čp. 6 byl označován jako Burianovský dům snad podle stavitele mistra Buriana z Tábora, který postavil kostelní věž v Táboře a v Soběslavi. Pozdně gotický kamenný dům nechal postavit po roce 1532 Václav Přehořovský.

Zizkovo-namesti-Tabor_114_78_12_mVe dvacátých letech 19. století se dům dostal do majetku Ctiborových, po nichž nese dům název. Ctiborovi provozovali mydlářské řemeslo a ve svém domě prodávali mýdlo, louh a další suroviny. Vedle obchodu mýdlem sídlila v domě i místní úřadovna Nemocenské pokladny soukromých úředníků a zřízenců v Praze, jejímž správcem byl Karel Ctibor. Roku 1977 byla dokončena náročná a nákladná rekonstrukce celého objektu, kterému byla vrácena jeho pozdně gotická fasáda. Proměnou prošel i vnitřek domu, kde vznikla reprezentativní obřadní síň.

Dům čp. 7 získal svoji renesanční podobu po požáru města v roce 1532. Na domě se vystřídalo mnoho majitelů. V roce 1623 zakoupila dům Lidmila Novohradská z Kolovrat, manželka gubernátora města Maxmiliána Bechlara z Memmingen. Lidmila Novohradská koupila i sousední dům čp. 8. Spojení obou domů vydrželo dalších 150 let.

Zizkovo-namesti-Tabor_SV_0497_mV roce 1880 dům vydražil lékárník Hugo Suchomel, který mu vtiskl jeho současnou podobu. Lékárna sídlila v tomto domě až do roku 1899. Tehdy koupil dům starosta města JUDr. Alois Kotrbelec. V domě provozoval i svoji advokátní kancelář. Po jeho smrti byl dům pronajímán na byty a na kanceláře státního zastupitelství, které nakonec dům od Kotrbelcových dědiců odkoupilo.

Dům čp. 8 vystřídal mnoho majitelů. V roce 1623 byl spojen se sousedním domem čp. 7, neboť oba zakoupila Lidmila Novohradská z Kolovrat. K rozdělení domů došlo v roce 1773. V sedmdesátých letech 18. století získal dům Jan Antonín Votápek z Ritterwaldu, předposlední císařský rychtář v Táboře. Jan Votápek přikoupil sousední dům čp. 274 (Bylinkářství U Husičky) a spojil ho s čp. 8. Na konci 19. století koupili oba domy Nedvídkovi, kteří tu provozovali knihtiskárnu.

Zizkovo-namesti-Tabor_IMG_4668_mDům čp. 10, sídlo Pošty Tábor 1, v sobě zahrnuje tři domy, čp. 9, 10 a 273, které do současné podoby adaptoval prof. Theodor Petřík v roce 1910 pro potřeby Občanské záložny, pošty a telegrafního úřadu. Historie všech domů se začala psát u každého samostatně před mnoha staletími. V domě čp. 9 sídlil jeden ze 13 malých měšťanských pivovarů. Dům i s pivovarem vyhořel v roce 1532, ale poté byl znovu vystavěn a pivovar obnoven. Pivovar zanikl v období třicetileté války. V roce 1631 zakoupil dům Jan Nogkrel z Klermontu, po němž se dům nazýval Žánovský, neboť pocházel z Francie. Nogkrely vystřídal na domě rod Hubatých z Kotnova. Ludvík Václav Hubatý získal dům v roce 1677. Byl dlouholetým táborským primasem a v letech 1685–1696 císařským rychtářem. Jeho osobě vděčíme za obnovu Tábora po třicetileté válce. Dokázal snížit zadlužení města a získával finance na opravu veřejných budov. Mezi lety 1811–1837 bydleli v prvním patře táborští krajští hejtmané. Roku 1862 koupil dům Václav Vlačiha, který tu provozoval hostinec. V přízemí byl vedle hostince ještě obchod, jehož provozovatelé se měnili.

Zizkovo-namesti-Tabor_IMG_20181107_151242_mZizkovo-namesti-Tabor_IMG_20181107_151251_m

Roku 1910 odkoupila dům čp. 9 Občanská záložna, neboť potřebovala rozšířit své prostory. Téhož roku koupila záložna ještě dům čp. 273 od Berty Fuhrmanové. Dům čp. 9 byl zbourán, neboť neměl žádnou historickou hodnotu. Architekt Petřík na jeho místě vyprojektoval půlkruhovou stavbu, která byla propojena se sousedním domem čp. 10 a získala obdobnou klasicistní fasádu. U domu čp. 273 měl být zachován renesanční štít, ale při bourání zbytku domu došlo k jeho zřícení. Na jeho místě byla postavena replika tohoto štítu a objekt byl propojen s domy čp. 9 a 10.

Zizkovo-namesti-Tabor_220_83 (6)_m

Zizkovo-namesti-Tabor_475_77_36_m

Klasicistní (empírový) dům číslo popisné 10 vyrostl na místě dvou domů, stará čísla popisná 12 a 13. Dům staré číslo popisné 12 byl v majetku Hubatých z Kotnova, Votápků z Ritterwaldu a dalších. V roce 1807 koupil dům soukeník František Svoboda, který vlastnil i sousední dům čp. 9. V prvním patře obou domů se nacházel byt táborského krajského hejtmana. V roce 1832 koupil dům staré čp. 12 hejtman Lukáš Piller, který po přestěhování do nově postaveného domu v roce 1837 prodal dům Aloisi Landfrassovi, knihtiskaři z Jindřichova Hradce.

Dům staré čp. 13 poničil v roce 1533 velký vítr, který se prohnal městě o masopustu. Vítr převrátil štít domu a dokonce strhl oba štíty kostela. Na domě se vystřídalo mnoho majitelů, např. Rolandovi, Hermonovi, Nogkrelové z Klermontu a další. Na konci 18. století koupil dům Jakub Forster, který vlastnil ještě objekt bývalé pošty na předměstí (Ústecká čp. 483), kde zřídil strojní přádelnu na vlněnou přízi. Forsterovi zůstali na domě až do roku 1840. Při stavbě sousedního krajského domu hrozilo zřícení Forsterova domu. Kvůli stavbě krajského domu musely být zbourány tři domy. Jeden ze zbouraných domů spojovalo s Forsterovým domem podloubí přes Krokevní uličku. V roce 1840 zakoupil od Františka Forstera dům Alois Landfrass. Téhož roku nechal domy stará čp. 12 a 13 zbourat a na jejich místě postavit nový klasicistní dům (dnešní čp. 10), kde zřídil tiskárnu, kterou pronajímal.

V Landfrassově tiskárny byli v nájmu Jan Frank, Jan a Karel Nedvídkovi. Vilém Landfraass prodal dům čp. 10 28. července 1874 Občanské záložně. Od roku 1879 sídlil v několika místnostech ještě poštovní a telegrafní úřad, který tu byl v nájmu.

Dům čp. 11, městský úřad a městská policie, nahradil budovu krajského domu či okresního hejtmanství, na jehož místě stávaly původně tři domy staré čp. 14, 15, 16. Tábor se stal od roku 1750 sídlem krajského úřadu. První úřadovny sídlily v domě čp. 5 v Besedě. V roce 1815 vyšlo nařízení o výstavbě krajských domů. Táborský magistrát navrhoval na stavbu objektu parcely pod domy čp. 2, 3, 4, 24, 30 a 31 (v těchto domech sídlí městský úřad). Ovšem výkupní cena domů byla pro pražské gubernium příliš vysoká, takže z návrhu sešlo. V roce 1829 nabídl magistrát na stavbu domy staré čp. 15 a 16. Jejich prohlídku provedl krajský inženýr Dominik Ponitz. Navrhl, aby byl do stavby krajského domu zahrnut i dům staré čp. 14. Jeho návrh byl přijat.

Zizkovo-namesti-Tabor_SV 1510_m

Ve třicátých letech 19. století si gubernium v Praze vymínilo předkupní právo na všechny tři domy, které byly odkoupeny v průběhu roku 1834. Plán krajského domu vypracoval Dominik Ponitz. Bourací práce začaly v zimě roku 1835. Samotná stavba probíhala v letech 1836–1837 a stála 21 691 zlatých 54 krejcarů. Na stavbu bylo použito 73 kubických sáhů kamene ze zbourané prostřední brány Nových bran. Dělníci spotřebovali 40 000 kusů tašek, 161 100 cihel a 2 490 dlaždiček. Dřevo na stavbu dodala táborská obec zdarma. Krajští úředníci se nastěhovali na podzim 1837, jako první hejtman Lukáš Piller, jehož byt se nacházel v prvním patře. Krajský dům byl dvouposchoďovou budovou, v přízemí se nacházely úřední místnosti a v prvním patře byt hejtmana a místnosti pro ubytování hostů. Ve třicátých letech 20. století byla budova zbourána. Na jejím místě vyprojektoval architekt Václav Vejrych z Prahy objekt finančních úřadů, který je dnes sídlem městského úřadu a městské policie.

Zizkovo-namesti-Tabor_10 SV_0636