Ivan Uhlíř – obrazy, sochy, kresby, plastiky
18. 5. – 28. 8. 2022 | Galerie Stará radnice | výstava
Výstava táborského rodáka, malíře, sochaře, keramika, restaurátora a památkáře, který žije a pracuje v Radeníně.
V prodeji je autorova monografie, PC: 570,-
Komentované prohlídky výstavy 22. 7. a 11. 8. od 16 hodin.
Ivan Uhlíř oslaví zanedlouho kulaté jubileum, takže se sluší letmé ohlédnutí. Ivan patří k Táboru a Tábor k němu. Dýchal táborský vzduch, vstřebával architekturu Tábora, později při přestavbě domu táborský prach ochutnal i chuťovými pohárky, vnímal táborský společenský život a zejména výtvarnou scénu, která byla výrazná.
To samozřejmé ovlivnilo výběr střední školy. Keramická škola v Bechyni byla první volbou. Zde zažil jedno z životních setkání, které ho ovlivnilo jako výtvarníka i jako člověka. Jaroslav Podmol, který učil modelování a kreslení, byl pověstný svým citlivým přístupem ke studentům. Jeho vlastní tvorba byla založena na hrnčířských postupech, kterými transponoval motivy svých reliéfů, z nichž část měla narativní, zejména biblický obsah. Obsah i forma artefaktů vycházejících z hrnčířské práce s dekorací poléváním zemitými šlemovkami se vracejí periodicky do Ivanovy tvorby.
Po absolutoriu se vrací do Tábora, kde se setkává s výtvarníky, kteří tvoří velmi významné veličiny v celostátním kontextu, zejména Karlem Valterem, Františkem Peterkou i ostatními, z nichž častěji spolupracuje s generačně bližším Petrem Brátkou.
Další přelomovou etapou v jeho tvorbě je adaptace památky, gotického domu v centru Tábora, ke kterému patří část podzemí. Jeho entuziazmus a manuální zručnost při stavebních pracích souvisí přímo se způsobem jeho tvorby. Například akční malba z devadesátých let je tvořena nekompromisními liniemi stříkanců v centrické kompozici. Barevnost vychází ze středověkých rukopisných iniciál. Převládají zlatá černá, bílá, červená a modrá. Z prací přímo tryská energie. Plastiky z tohoto období i z první dekády po miléniu kombinují hrnčířskou práci se sdělným citlivým obsahem a dekorací „za studena”, kdy autor považuje glazovanou vypalovanou keramiku za užitou a tu odděluje od volné tvorby. Tyto plastiky lákají svou haptičností a kombinací materiálů k dotyku. U nčkterých by mělo být upozornění „Dotyk povolen!“, aby vnímatel mohl dílo docenit více smysly.
Z výtvarného jazyka u plastik autor pracuje s geometricko-organickými prvky. U kreseb z devadesátých let a malby Vlčí máky mi naskakuje spojení s keramickou dekorací, konkrétně s technologii francouzská majolika. Ivan už si dávno vytvořil autorský rukopis.
V autorově životě dochází ke změnám, které samozřejmě tvorbu ovlivňují. Změny v soukromém životě, prodej stěžejní nemovitosti, nákup jiné, další kolo stavebních prací, další prodej a pořízení už třetí významné historické památkové nemovitosti v Radeníně. Ta svou velikostí a objemem prací nutných k obnově, už vykonaných i těch, které je ještě potřeba uskutečnit, ohromuje. Vzhledem k tomu, že autor většinu prací vykonával svépomocí, nelze se divit, že zátěž měla zásadní vliv na Ivanovo zdraví.
Po uzdravení z těžké nemoci se jeho tvorba zklidňuje. V plastikách najdeme nový bilanční prvek, běh času s náznakem fatalizmu, v cyklu 12 měsíců evokující mechanizmus orloje v kruhové kompozici s výraznými geometricko-organickými prvky. Tyto prvky převládly i v současných malbách s převážně plenérovými motivy.
Mgr. Josef Lorenc, Dr., Katedra výtvarné výchovy PF JČU České Budějovice
(text proslovu na vernisáži výstavy uveřejňujeme se svolením autora)