Sobotníci v pivovaru
27. února 2016
Sobotníci zavítali v únoru do bývalého táborského pivovaru. Vlastivědná vycházka byla jedním z doprovodných programů právě probíhající výstavy „Táborský pivovar v proudu času“. Organizátorky vycházky Jitka a Lenka Vandrovcovy a Kateřina Nimrichtrová připravily pro zvídavé návštěvníky překvapení. Všichni účastnici včetně dětí se podívali do části bývalého pivovaru (původní hradní palác), kde se nacházely např. byty zaměstnanců pivovaru, sýpka, kryt, kino a také na dvůr nad nejstaršími pivovarskými sklepy.
Po prohlídce se od dospělých oddělila dětská skupina, neboť pro ně připravila program muzejní pedagožka Kateřina Nimrichtrová přímo ve výstavě o táborském pivovaru. Zbytek účastníků vycházky setrval na dvoře bývalého pivovaru, kde vyslechl výklad o proměnách táborského hradu na pivovar a o proměnách areálu v průběhu několika staletí.
V roce 1612 založilo město Tábor obecní pivovar v areálu místního hradu. Na pivovar dohlížel jeden z městských konšelů Václav Hubatý. Úpravu hradu pro potřeby pivovaru provedl stavitel Václav Svoboda zvaný Vlach. V hradním křídle sousedícím s kotnovskou věží našly své místo sladovnické provozy – humno (klíčení sladu) a hvozd (sušení sladu). Kromě sladovny se v tomto křídle uskladňovalo obilí a nad hvozdem v malé místnosti chmel. Samotné pivovarské provozy se nacházely v jiné části hradu, konkrétně v budově při dnešní ulici Na Parkánech, kde se nacházela spilka, sloužící ke kvašení piva. Vedle této hradní budovy byla vystavěna další budova, kde našla své místo varna a chladírna. Prostor mezi varnou a Kotnovem využívali bečváři k výrobě a opravě sudů. Od svého založení až do 19. století nedoznal areál táborského obecního pivovaru výraznějších změn.
V 19. století byl pivovar dosti zastaralý, neboť tu úplně chyběly sklepy, takže se uvařené a zkvašené pivo muselo vozit k ležení do sklepů pod domy na náměstí, např. do čp. 16, kde dnes sídlí restaurace Budvarka U Zlatého lva. K výrobě táborského pivo se nadále používalo svrchní kvašení, protože pivovar neměl lednici, kde by se uchovával led ke zchlazení mladiny na požadovanou zákvasnou teplotu. Svrchní kvašení probíhá při teplotách 15–20 °C, naopak spodní kvašení vyžaduje nižší teplotu mezi 6–10 °C. Takto nízkých teplot nebyli v pivovaře schopni docílit. Proto se právovárečné měšťanstvo rozhodlo zmodernizovat celý sladovnický a pivovarský provoz. V letech 1865 a 1869–1871 došlo k výstavbě pivovarských sklepů a lednice v mezibranském parkánu, mezi Bechyňskou branou a vnitřní Hradskou branou, která byla během stavby sklepů zbourána. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století byly do hradebního křídla při kotnovské věži přestěhovány varna, chladírna a spilka, aby jejich provozy navázaly na nové sklepy. Od počátku sedmdesátých let právovárečné měšťanstvo využívalo kromě lednice v nových sklepech k uchování ledu i kotnovskou věž. Jelikož uvnitř věže kolísala teplota, led se v ní roztékal a navíc způsobil podmáčení základového zdiva. Proto se Kotnov brzy přestal využívat jako lednice. Sladovnické humno našlo své místo v budově varny (budova s expozicí Táborského pokladu) a vedle něj byl podle plánu Ing. Josefa Vincence Nováka vystavěn hvozd, který vyplnil dosud prázdné místo mezi Kotnovem a původní varnou.
K dalšímu rozšíření pivovaru a modernizaci provozu přikročilo právovárečné měšťanstvo v osmdesátých letech 19 století. Pokračovala další výstavba pivovarských sklepů, konkrétně II. oddělení, které bylo vybudováno podle návrhu smíchovských Ringhofferových závodů v letech 1883–1886 naproti synagoze. Na místě II. oddělení sklepů se nacházela zahrada s altánem patřící k Feiglovskému domu, který právovárečné měšťanstvo odkoupilo v roce 1882 za 14 000 zlatých. Začátkem osmdesátých let koupili „právovárečníci“ i městskou šatlavu, která přiléhala z vnější strany k budově mlýnu na mletí sladu a původní pivovarské spilce (při ulici Na Parkánech). Ke zvýšení výkonu pivovarské varny zhotovily opět Ringhofferovy závody strojovnu a kotelnu na parní pohon. Strojovna a kotelna byly umístěny v sousedství varny. Ze střechy někdejšího hradního paláce „vyrostly“ v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století dva zděné komíny, které se do současnosti nedochovaly.
Modernizace pivovaru pokračovala i v devadesátých letech 19. století. Právovárečné měšťanstvo se rozhodlo rozšířit provoz zdejší sladovny. Podle projektu Ringhofferových závodů bylo postaveno nové sladovnické humno se čtyřmi podlažími, dvě patra sloužila jako humno a dvě jako půda na obilí. Podle projektu smíchovské firmy byl přebudován i hvozd do současné podoby. Sladovnický provoz se udržel v táborském pivovaru až do roku 1978.
Na konci 19. století se roční výstav pohyboval kolem 33 000 hl piva uvařených v 500 várkách. Tento stav byl dlouhodobě neudržitelný, neboť jediný kotel na varně měl objem 66 hl a výstav piva měl tendence nadále růst. Nastalou situaci měla vyřešit výstavba nových pivovarských provozů při dnešní ulici Na Parkánech. V roce 1900 začala výstavba posledního III. oddělení pivovarských sklepů, nové spilky, chladírny a lednice. Výstavbě nové budovy musel ustoupit Feiglovský dům. Projekt novostavby vznikl v pražské firmě Novák&Jahn. Stavba probíhala v letech 1900–1903. Poslední fázi modernizace pivovaru odstartovalo bourání dosud stojící hradní budovy (při dnešní ulici Na Parkánech), kde našla v 17. století své místo spilka. Stavbě nové varny musely ustoupit ještě bývalá městská šatlava a mlýn na mletí sladu. Po ubourání bývalé spilky dostalo průčelí staré sladovny svoji novorenesanční podobu se dvěma štíty. Plán průčelí sladovny vzešel od táborského stavitele Františka Josefa Ješe. Ve zdivu staré sladovny jsou dodnes patrné stopy po druhé hradní věži. Kvůli budování nové pivovarské varny nemuselo být přerušeno vaření piva, neboť stará varna zůstala v provozu až do otevření nové varny 1. května 1909. Projekt nové varny, kotelny a strojovny vzešel opět od pražské firmy Novák&Jahn. Stavbu samotnou prováděla táborská stavební firma Františka Josefa Ješe. Stavba byla kompletně dokončena v roce 1910 a tím skončila i rozsáhlá modernizace zdejšího pivovaru, která trvala několik desetiletí. Nové pivovarské provozy přežily obě světové války, znárodnění v roce 1948, ale sametové revoluce se již nedočkaly. Po několika staletích došlo 1. ledna 1981 k ukončení výroby piva ve městě. Dalších jedenáct let pracovala v pivovaru stáčecí linka (instalována 1965) sloužící ke stáčení piv z dalších závodů národního podniku Jihočeské pivovary, České Budějovice, např. třeboňského Regentu a protivínského Platanu. V roce 1992 proběhla neúspěšná privatizace stáčírny, čímž v Táboře úplně utichl provoz spojený s pivovarnictvím.
Mgr. Jitka Vandrovcová
Hrad a okolí v první polovině 19. století
Legenda:
- Oranžová (oranžová barva) – původní hradní palác, po založení pivovaru tu sídlila sladovna a sklad na obilí, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století se sem přestěhovala spilka, lednice a do I. patra byt sládka, už od založení pivovaru tu měla pivovarská chasa šalandu, která jí sloužila k odpočinku, přespání a stolování; po přestěhování spilky se budova používala jako sklad obilí a sídlily tu i byty zaměstnanců
- Žlutá (žlutá barva) – další část původního hradního paláce, od založení pivovaru až do počátku sedmdesátých let 19. století tu sídlil hvozd a v I. patře v malé komůrce se ukládal chmel, počátkem sedmdesátých let 19. století se sem přestěhovala varna a chladírna a v osmdesátých letech 19. století byla při varně zřízena strojovna a kotelna na parní pohon, po přestěhování varny, kotelny a strojovny se místnosti využívaly také jako byty zaměstnanců a sklady obilí
- Zelená (zelená barva) – budova varny byla vystavěna při založení pivovaru, při výstavbě došlo k ubourání druhé kruhové věže hradu, jejíž pozůstatky jsou dodnes patrné na budově, kde sídlí expozice Táborský poklad; kromě varny tu sídlila i chladírna, na počátku sedmdesátých let 19. století nahradilo varnu a chladírnu sladovnické humno, které tu setrvalo až do roku 1978, kdy byl provoz sladovny v pivovaru ukončen
- Modrá (modrá barva) – původní hradní budova v 17. století přebudována pro potřeby pivovarské spilky, která zde sídlila až do konce šedesátých let 19. století, potom se přestěhovala do přízemí bývalého paláce, poté sloužil objekt (modře vybarvená budova a budova s číslem 17) jako sklad obilí a chmelu a kůlna na dříví, budovy musely ustoupit rozšiřování pivovaru, byly zbourány kolem roku 1907 před začátkem stavby nové varny, kotelny a strojovny
- Fialová (fialová barva) – mlýn na mletí sladu byl vystavěn až v 19. století, do té doby si nechával pivovar mlít slad v některém z mlýnů na Lužnici, mlýn musel rovněž ustoupit novým pivovarským budovám, kolem roku 1907 došlo k jeho zbourání
- Šedá (šedá barva) – městská šatlava, na počátku osmdesátých let 19. století koupilo právovárečné měšťanstvo objekt šatlavy a kolem roku 1907 jí nechalo zbourat, aby na jejím místě „vyrostla“ nová varna
- Červená (červená barva) – Feiglovský dům čp. 130 koupilo v roce 1882 právovárečné měšťanstvo za 14 000 zlatých, na zahradě domu bylo vystavěno II. oddělené pivovarských sklepů (naproti synagoze), dům samotný šel k zemi na přelomu 19. a 20. století před výstavbou spilky, lednice, chladírny a III. oddělení pivovarských sklepů
- Černá čára znázorňuje půdorys nově postavených pivovarských budov z počátku 20. století (spilka, lednice, chladírna, III. oddělení pivovarských sklepů, varna, kotelna a strojovna)
- 14 – dvorek u šatlavy
- 15 – nádvoří pivovaru
- 20 – Kotnov
- 22 – budova kanceláří pivovaru
- 23 – hradní parkán
- 24 – místo jedné z hradních bran, v sedmdesátých let 19. století tu byl vystavěn hvozd
- 25 – Bechyňská brána (Hradská brána velká, vnější)
- 26 – Hradská brána vnitřní
- 27 – obecní sýpka, později sladovnické humno, sklad na obilí a chmel
- 30 – mezibranský parkán