Richard Weiner
(6. 11. 1884 Písek – 3. 1. 1937 Praha)
Spisovatel, publicista, básník a inženýr chemie Richard Weiner pocházel z rodiny majitele písecké továrny na cukrovinky a lihoviny. Po studiu na píseckém gymnáziu absolvoval v roce 1906 ČVUT (České vysoké učení technické) v Praze obor pivovarnictví. Weiner měl po otci převzít rodinný podnik, když se však náhle, ve svých sedmadvaceti letech, rozhodl pro radikální změnu své kariéry, pro literární dráhu a žurnalistiku. Odjel do Paříže, která ho okouzlila vstřícností a svobodou. Odtud posílal své fejetony, básně, povídky do českých novin. Po vypuknutí 1. světové války narukoval do armády, ale po nervovém zhroucení byl v roce 1915 demobilizován. Reakce na prožité válečné hrůzy a traumata popsal v knize Lítice a v povídkovém souboru Škleb. Po skončení války se vrací do Francie a stává se dopisovatelem Lidových novin. Referoval o divadle, literatuře, politice, ale i o módě. Weiner se přátelil se simplisty, členy avantgardního hnutí Vysoká hra (Le Grand Jeu), mezi jehož zakladatele patřil např. malíř Josef Šíma. Weinerova próza byla ovlivněna o generaci mladšími autory (R. Daumal, R. Gilbert-Lecomte, R. Vailland), kteří si říkali andělé a mystici bez boha a snažili se překračovat hranice vědomí třeba pomocí halucinogenů. Vznikly tak básnické sbírky Mnoho nocí (1928), Mezopotámie (1930) nebo Hra doopravdy (1934). Weiner je svým dílem řazen k surrealistům, expresionistům a simplistům. Významně ovlivňoval řadu básníků od Bohumila Hrabala, Jiřího Koláře až k Jiřímu Ortenovi. Ve své době zůstala jeho tvorba čtenáři nedoceněna. Weiner prožil poslední léta v Praze, kde se léčil s rakovinou žaludku. Byl pohřben na píseckém židovském hřbitově, avšak vzhledem k jeho totálnímu zničení Weinerovo tělo v roce 1987 exhumovali a přenesli na Lesní hřbitov.
text: Lenka Zajícová
Tváře jižních Čech 2023